Athény 2. den - 5. část
Díl 3./ 7 dnů v Athénách
21. den CDD/10. 6. 2017 Likavet zdolán!
odchod z hostelu: 11.00 hodin trasa: pěšky
nocleh: 2/6 nocí hostel San Remo celkem z Prahy najeto: 3 322 km
A po Novém roce se vracím k mému e-deníku Cesty do Dětství z r. 2017 (CDD-Recko.cz) ...
Pohodlnými serpentinami mezi agáve a nádhernými výhledy se pak dostávám až nahoru. LIKAVET-LIKABET (Λικαβετ) je výrazný homolovitý vršek uprostřed Athén (277 m n. m.), jakýsi protipól placaté Akropoli. Dole zelený, nahoře skalnatý se sněhobílým kostelíkem. A dnes také lanovka jako na Petřín. Kolem dokola několik luxusních restaurací. U středověké věže se zvonem nezbytná řecká vlajka. Na visuté terase davy turistů. Každý se přeci musí vyfotit s antickým městem a Akropolí za zády. Kromě všech možných řečí zachytávám i češtinu, když si mladý pár vedle mne dělá selfíčko. Já hraji svou oblíbenou hru na hádání co je co. Hotel Hilton? Mám tátu před ním doma na fotce. Bezpečně vidím Stadiou, chrám Dia Olympského, kopec Himetus, kam jsme jezdívali pouštět draky. Likavet se v mých vzpomínkách jaksi nevyskytuje; vždycky jen jako hora z dálky. Tak jsem ráda, že jsem tady. Na námi se klene jasně modrá obloha - to místo mne dostává. Dnes se tu navíc rozprostírají slavnostní stoly obložené pamlsky a nápoji většinou ve tvaru růžových plameňáků. Kostelík se chystá na nějakou slávu. Odhaduji, že to bude svatba. Ok, tak si počkám. Elegantní manažerka tu neustále pobíhá a organizuje jídlo, zdobení, fotografy, bary. Sluníčko pomalu začíná klesat, trvá to dlouho. Vezmu si notýsek a začnu kreslit. Když už jsem tu tak dlouho, tak se přeci dočkám! Dole zazněly klaksony, hemžení nahoře se zintenzivnilo. Ale stále se nic neděje. Obrázek kostelíka mám hotový, pop už pojídá cukrovinky, foťáci fotí ze všech stran dětské šatičky zavěšené na větvi rozeklané olivy.
Vtom se rozezvoní zvon na věži. Je 18 hodin, zapadá slunce. Přicházejí vojáci a stahují modrobílou vlajku, za doprovodu řeckých tónů, po žerdi dolů. Obřadným způsobem ji srolují a odkráčí pryč. Na pódiu před kostelem slavnost konečně začíná. Přicházejí dvě dámy s malou holčičkou, doprovází je suita též slavnostně oblečených mužů a všichni vcházejí do kostela. A nic. Vidím jen otevřenými dveřmi napěchovanými spoustou hostů a malými okénky se míhat svíčky. K tomu zevnitř neustálý brek dítěte. Křtiny. Aha, ne svatba, ale křtiny! Překvapení, a stálo za to. Po chvíli hosté vycházejí a vrhají se na poněkud zvadlé jídlo. Později si potvrzuji, že plameňáci jsou v Řecku symbolem novorozeňátek a křtin. Odcházím. Cestou dolů ale opravdovou svatbu ještě potkávám, takže jsem zažila i tu J. Likavet je v Athénách skutečně slavnostní místo.
Chvátám rozsvícenými ulicemi do hostelu. Bude už okolo 20. hodiny, aby mi tu postel ještě drželi. Narychlo okouknu na bulváru ERMOU (Ερμού) nádherně osvětlené budovy akademie, knihovny a muzea ve stylu antických chrámů. Do San Rema vpadám po půl deváté. Usmívající se recepční mi sděluje že pro mne místo má. Sláva! Stěhuji se do 6-ti lůžkového dormitoru č. 22 v 1. patře. Je plně obsazen mlaďochy z nejrůznějších koutů světa. A k tomu přibudu já J. Budu tu moci zůstat 2 noci. Paráda. Vícelůžkový pokoj je levnější, 12e/noc! Jen, jak mne upozorňuje majitel, od 15.6. začíná sezóna, vše bude o 1 éčko dražší. Kývám. Dnes je 10., takže co bude 15. opravdu neřeším. Ale i tak by byla cena super. Mlaďoši jsou v pohodě, tiší, každý si hledí svého i-phonu nebo tabletu nebo spí. Většinou jednotlivci, přibude i páreček. Mě spíš ruší celou noc zapnutá klimatizace. Ráno ji naštěstí někdo zavřel a otevřel okno.