Athény 2. den - OMONIA, SYNTAGMA, LIKAVET

3.díl CDD: 7 dnů v Athénách

21. den CDD/ sobota 10. 6. 2017 - Mami, tati, jsem v Athénách!

odchod: 11.00 hodin                                                                                         trasa: pěšky
nocleh: 1/6 nocí hostel San Remo                            celkem z Prahy najeto: 3 322 km

V noci se ke mně do pokoje přistěhovaly dvě slečny, ale nevadilo. Po čtyřech nocích ve stanu jsem si ráda natáhla kostru na čisté posteli. V malé kuchyňce jsem si uvařila svůj hrnec čaje a dojedla žlutý meloun. San Remo vedli přívětiví manželé ze Srí Lanky. V 11 hodin dle dohody odevzdávám klíče od pokoje, věci si stěhuji zpět do auta. Super, Punťu si tu zaparkovaného nechat mohu. Jsme domluveni, že se večer okolo 19 hodiny přijdu zeptat, zda se uvolnilo nějaké místo. Nijak se tím nevzrušuji, co bude to bude. Navlékám šatičky a vyrážím do ulic.

MAMI, TATI, JSEM V ATHÉNÁCH!! Jdu pomalu, vychutnávám si tu skutečnost. Čtu si názvy ulic, obchodů, reklamy na budovách. Už trochu rozumím velkým písmenům řecké abecedy. Přidávám si pozvolna i tu malou. Po cca 200 m narážím na stanici červeného metra METAXOURGHIO (Μεταξουργείο). Přejmenovala jsem si na pro mne jednodušší Metalurgio. Studuji pouliční mapu, abych se zorientovala. Mám s sebou sice ještě svoji, kterou mne předem zásobila hodná sestra, ale zjišťuji, že tam ještě nejsou např. všechny linky metra. Svezu se jindy, teď chci jít pěšky. Legendární náměstí OMONIA (Ομόνοια) je kousek. Při tomto jménu mi v paměti mi vždy vytane velký travnatý kruhový objezd s vysokánským vodotryskem. Vždycky jsme na tátovi žadonily, abychom se na něj mohli jet podívat. Jsem tu. Po 55 letech, uff! Pro jistotu se ještě hledám cedulku na rohu. ANO, Omonia.  Žádný kruháč. Jen zmatené frekventované náměstí obklopené výškovými budovami. Kde je vodotrysk!?? Stánky, auta, semafory, vlezy do metra, pár keříků a hodně lidí. Uprostřed nudný betonový plac s pokusem o prostorovou instalaci na okraji. Veliké zklamání! Magie tohoto místa zmizela a zůstal anonymní velkoměstský ruch. Během tohoto týdne v Athénách jsem Omonii navštívila ještě několikrát, protože byla nedaleko mého bydlení, ale pocit zklamání už nezmizel. V noci, při osvětlení to bylo trochu lepší, ale ne o moc. Vcházím do boční ulice. Ocitám se přímo v obchodní čtvrti. Z vozíku na rohu si kupuji kulurák (κουλουράκι) - kulatý preclík se sezamovými semínky. Sláva, ten mi nezrušili :-). Zaslechnu zvuky mandolín. Na pěší zóně hraje a zpívá řecké písně šest muzikantů, paráda! Omonia rychle zapomenuta. Chvíli setrvávám; chce se mi tančit, ale nikdo se nepřidává...

Malované obrazy na chodníku se střídají s obchody světových značek, některé znám i od nás: Marks&Spencer, HaM, Mango aj. Mezi nimi se každou chvíli krčí kostelíček, kam proudí věřící líbat své pravoslavné ikony a zapalovat svíčky. Sednu si  naproti na obrubník a jen pozoruji (asi tak, jako psával pan Horníček v mé oblíbené knize Jak hledat slunce). Nejen babky v dlouhých černých hábitech, ale i mladá děvčata v moderním oblečení a botami na platformě, mamky s kočárky, madam co si odběhla při polední pauze vedle z banky, chlapi všeho věku. Ač ofiko nevěřící, jdu také dovnitř. Kostely mne něčím přitahují. Ticho, chládek, jiný svět. Usedám a dopřávám si chvilky zklidnění. Modlím se jak umím za sestru, mámu a tátu, babičky a dědy, za kluky a jejich rodinky, za kamarády. A zapaluji svíčku na zdar své cesty. Možná tam nahoře něco existuje a nikdy neuškodí požádat a poděkovat.

Venku opět cvrkot. Oslní mne výbuch světla. Obří výlohy střídá prázdná vybydlená ulice s posprejovanými zdmi, polovina domů polorozbořená a na prodej. A ticho. Jen tu a tam se prosmýkne hubená kočka. Propastné rozdíly zůstaly nejen v celé zemi, ale i v hlavním městě. Na konci uličky opět typická atmosféra: plno lidí, další hudebníci, zelenina prodávaná z auta - díky, i na to si pamatuji!

pokračování příště