Athény 5. den - Stadiou 1896
Díl 3.CDD/ 7 dnů v Athénách
24. den CDD/úterý 13. 6. 2017, 1. část
odchod z hostelu: 9.30 hodin trasa cca 40 km: pěšky, tramvaj, metro
nocleh: 5/6 nocí hostel San Remo celkem z Prahy autem: 3 322 km
ZAPPA, STADIOU. Dnešní představa je pohodový výlet tramvají na Vouliagmeni (Βουλιαγμένης), kde bývaly nejluxusnější pláže u Athén. A před tím, jen tak cestou, mrknout na historický Olympijský stadion v centru, kde se konaly 1. novodobé Olympijské hry v r. 1896. Takže si "maluji" celý den u moře bez hluku velkoměsta a s koupáním!
Cestu z hostelu na Syntagmu, kde má tramvaj konečnou, znám už zpaměti. Tak protože mám ještě platný lístek na metro, popojedu poránu rovnou na náměstí s Parlamentem a Evzóny, které jsem si podrobně užila předevčírem. Tam jsem si všimla i konečné zastávky dálkové tramvaje, která protíná město až k pobřeží a dál... Konečná na centrálním náměstí v Athénách je naštěstí nenápadná, ale fakt legrační: prostě jen tak v dlažbě utnuté koleje! Řidič si přejde na opačnou stranu vozu, zacinká, opět nabere cestující a vyrazí na zpáteční trasu. To si pamatuju z Prahy jen když jsem byla ještě tááákhle malinká :-). Dnes, co vím, tahle stále funguje lanovka na Petřín.
Před výletem na jihozápad se ale ještě kousek odbočím, k starému
Olympijskému stadionu (Στάδιο). Chci si spojit včerejšek s dneškem - a to doslova; včera v areálu OH 2004 - dnes 1896 :-))....
Cestou na jižní straně Královských zahrad míjím výstavní a kongresový pavilon ZAPPA (Zappion / Ζαππίων). Krásný, postavený ve stylu antických chrámů. Dle Wikipedie tu bylo v době konání OH tiskové středisko. Udělám jen pár fotek a "kvačím" dál. Přeci chci ještě dnes dorazit k moři!
STADIOU - ΣΤΑΔΙΟΥ. Vím, že tu byl, když jsem byla malá, ale pamatuji si matně jen nějaké osvětlení. Dočítám se, že v roce 1896 byl nákladně opravený pro první novodobé olympijské hry. Zvenku je vidět celý jak na dlani; dávám si hranici 10 eur za vstup. Překvapivě je jen 5 éček, tak jdu dovnitř.
Sundám botky, bosá stoupám po hřejivých mramorových schodech. Je to impozantní dojem. Nade mnou klenutá nepřerušovná modř, přede mnou do dlouhé bělostné podkovy vysoké kvádry sedadel. Horní hranici lemují tmavozelené kadeře hustého lesoparku (má nezbedná sestra mi po návratu sdělila, že tímto parkem před pár lety procházeli a náhle se nečekaně vynořili přímo na stadionu). Pode mnou někdo krouží po
historické dráze, jiní se fotí v humorných pózách na stupních vítězů. Žádné davy turistů. Klid, pohoda. Ani nevnímám šum magistrály před branami. Ta vede centrem města stejně necitlivě jako v Praze. Chtěla bych tu sedět s hřejivým pozadím celý den :-). Nicméně se pomalu vydávám kolem. V čele podkovy objevuji dvě královská křesla. Mohu si na
borce téměř sáhnout... V pozdější době tato dvě vyzdobená křesla nahradila méně
okázalá lóže na boční tribuně. Odtud prý nebylo tak dobře vidět na celý stadion.
V bráně borců zvědavě nakukuji do tunelu směřujícím do útrob stadionu. Asi po 50 metrech nacházím senzační malé podzemní muzeum novodobých olympijských her. Od nejstarších novinových výstřižků přes plakáty všech ročníků jednotlivých pořadatelských zemí i s originálními pochodněmi až po moderní interaktivní obrazovky připomínající výkony sportovců. Také např. zahajovací ceremoniál zapalování olympijského ohně, který se každé 4 roky dodnes koná v řecké Olympii. Na schodišti mne překvapil certifikát ze 4. dubna 1968 z basketbalového utkání mezi AEK Athény a Slavií Praha! Slavia před 80.000 diváky! AEK sice tenkrát vyhrálo 89 : 82, ale opravu jen těsně. I tak je to více než čestné zastoupení naší zemičky v takové společnosti!!
Malý obchůdek se suvenýry přímo v muzeu OH nabízí spostu drobností. Zaujaly mě kopie plakátů her, ale který vybrat?? Nakonec první dárek domů, originální tričko se znakem "Stadiou" pro mé sportovce, kupuji až před stadionem.
Na závěr si ještě sednu naboso uprostřed atletické plochy a sleduji tu nádheru zespodu. V tom athénském vedru si pak také symbolicky oběhnu červený ovál. Netuším, kolik měří - mám to kolem 4 minut :-).