Athény 6. den - PIREUS
Díl 3.CDD/ 7 dnů v Athénách
25. den CDD/středa 14. 6. 2017
odchod z hostelu: 13.30 hodin trasa cca 20 km: metro, pěšky nocleh: 6/6 nocí hostel San Remo najeto celkem z Prahy autem: 3 322 km
PIREUS (Πειραιώς). "Apoty psatchinamu stel ena, ke dio, ke tria, ke tesera filia ... " zní mi v uších písnička Děti z Pirea, kterou jsme se jako děti naučily foneticky-řecky. V době dospívání jsme pak s ní byly se ségrou populární :-) a naučily se jí i na kytaru.
Po týdnu už mám města dost. Ale bez návštěvy slavného přístavu prostě nemohu odjet. Dopoledne dělám pořádek ve věcech i v autě, zítra Athény opustím. Snídám jako každý den v kuchyňce u televize. Dávají nějaké řecké Dobré jitro. Před létem ukazují jak úsporně balit na cesty. Když dojdou k botám, každý pár, u větších i jednotlivě, vkládají do tenkého igelitového návleku na boty. Jéje, a já byla na svůj vynález botníku přesně takhle zabalený pod sedačkou auta tak pyšná!
Cesta byla jednoduchá, Pireus je konečná stanice zeleného metra. Připadám si jak na Masaryčce - pardon - Masarykovém nádraží (dříve Nádraží Střed) v Praze. Dlouhá vysoká secesní hala s proskleným stropem, kovové sloupy s ornamenty, veliké hodiny. Cvrkot. Orientace je snadná. Od východu ze stanice už vidím zaoceánské lodě. Okolo stánků s umně naskládaným ovocem přejdu přes hlavní silnici a jsem tu!
Vydávám se po širokánském rozpáleném betonovém molu. Nechávám se ovívat mořským vánkem smíseným s naftou. Snažím se číst barevné displeje, tabule a plakátky na pokladnách jednotlivých společností podél plotu. Nabízejí 1-3 denní výlety na ostrovy včetně ubytování. I na každé ukotvené lodi probíhá pásek v řečtině a angličtině kam a kdy odplouvá. Naxos, Santorini, Egína, Paros - samá snová jména. Hele, jezdí skoro každý den! SUPER, to půjde i individuálně...
Do otevřených tlam na zádích přiražených k molu vjíždějí tiráci se zbožím a vyjíždějí jen holé kabiny. Kontejner složí v útrobách nákladního prostoru obrovského ferryboatu. Na té které cílové stanici si svůj náklad tamní řidič zase vyzvedne. Skvělá úspora místa i prostředků. Po náklaďákách se řadí do fronty mikrobusy, osobáky a motorky. Už jedou. Právě dovnitř zatáčí černožlutý mercedesek, vtipná bleška. Pro pěší pasažéry je vyhrazen boční vchod. Vše běží jak na drátkách, dohlíží livrejovaná posádka. Šlapu dál. Na konci zalomeného šedivého plata vysoký plot. Za ním jeřáby a průmyslový prostor. Škoda, obejít přístav nejde, ani k majáku mě nepustí...
Zmáhá mě vedro. Otáčím a klesám k lodnímu patníku pod asi pětimetrovou přídí. Připadám si tááákhle malinká :-). Voda a vlnky dole nebezpečně přitahují. Opřu se bezděčně o sloupek a vybaluji z batůžku skicák. Vítr mi bere stránky, kamínky žádné. Naštěstí nalézám v pouzdře kancelářské sponky a těmi je přichytím. Mám před sebou celou podkovu přístavu i s protilehlým břehem, pokusím se ji namalovat. Je mi to ztuha, ale baví mne to. Míchám modrou s bílou. Občas mi nějaká loď ujede a přijede jiná. Mávám jim :-).
"Každého večera se od moře k přístavu ..." zpívám si už česky na celé kolo a vykračuji zpátky. Na jednom z již zavřených stánků objevuji letáček s možností odjezdu na Kykladské ostrovy včetně Mykonosu z přístavu Rafína na východním pobřeží Attiky. A o 10éček levněji! Rozhodnuto, pojedu z Rafíny, kam mám mj. také namířeno.
Ocením vtipnou moderní architekturu veřejného WC a v bistru, pod modrým chrámem Ieros Naos Agiou Spyridonos (Ιερός Ναός Αγίου Σπυρίδωνος) s výhledem na lodě a zapadající slunce si dávám k večeři míchaný salát. Přeci tu ještě někde musí být i malé lodičky, jachty a rybářské bárky?? Nerada vytahuji mapu :-). Ojoj, až v další zátoce!
"MALÝ PIREUS" byl přes kopec a poněkud dál, než jsem čekala. Takže už jsem ho jen proběhla. Za rozsvícených neonů, hlučných barů, diskoték, hustě posázených motorek a loděk měl také svou atmosféru... Zaujal mě pouliční knižní trh. Za pakatel bylo k dostání kde co. Bohužel, nějakou jednoduchou knížku, omalovánku, puzzle či stavebnici s památkami Řecka nebo Athén pro moje "malíčky" neměli. Začínám litovat, že jsem nekoupila sešity s příběhy z řecké mytologie, které jsem viděla na začátku Cesty v Delfách...
Nořím se do tmy klikatých ulic, kudy doufám, dojdu ke zpáteční stanici metra. Pomůže mi zdálky zářící červený terč loga na fotbalovém stadionu, jako světýlko Mařence bez Jeníčka. Díky Madonko! Až doma s pomocí "strejdy Googla" najdu, že patří Olympiakos Pireus (Ολυμπιακός Πειραιάς) a v logu má hlavu sportovce s vavřínovým věncem. Ale ano, však moje celá CDD byla VÍTĚZSTVÍ :-)!
S půlnocí vcházím do dveří San Rema. Dlužno dodat, že na zpáteční cestu si už způsobně kupuji novou jízdenku. U té, na kterou jsem omylem místo 2 dny jezdila dny čtyři, mi skončila platnost dnes v 15 hodin. Když o tom vím, načerno neee; také to nemám zapotřebí... I když jsem za celou dobu revizora nepotkala, turnikety jsou stále otevřené a prokazovat se lístkem není třeba.
"... jen děti z Pirea už nejsou tu na břehu, dávno už musely jít spát. A budou do ranního úsvitu snít o tom všem, o čem snily tolikrát..." (hudba: Manos Hadjidakis, český text: Zdeněk Borovec, zpívali: 1962 Yvetta Simonová a Milan Chladil, 1995 Martha & Tena Elefteriadu)
DOBROU NOC !