Vzhůru k Peloponésu !

4. díl CDD/Athény-Korinth

49. den CDD / sobota  8. 7. 2017 - z Athén na Kinety  

odjezd:  11:30 hod                                                                                                                             trasa:  103 km, 8. a 9. benzin    nocleh: stan, kemp Racek                                                                                                        najeto z  Prahy celkem: 4 650 km 

Pokračování z 48. den CDD - Sounion

V San Remu jsem si už připadala jako doma. Opět jsem spala náramně. V kuchyňce snídaně u televize. V recepci mají vystavenou moji pohlednici Prahy. I město je mi blízké. Nějaké proplétání uličkami v plném provozu či projíždění mnoha světelných křižovatek mě nemůže rozházet. S Akropolí na sebe od včerejška zase mrkáme, ale moc se o mě nestará. Zřejmě má svých zážitků a starostí dost.

Můj dnešní cíl jsou KYNETY (Kineta-Κινέτα). Další "naše" oblíbená pláž. To odtud, když jsme jednou jeli domů, nám táta dával hádat, co je to před námi obrovského oranžového. Pomeranč? Velikánská reklama na benzinku Shell? Nevěděli jsme; bylo to neskutečné! Byl to vycházející měsíc odrážející se v západu slunce. Na Kinetách jsem se prý také naučila plavat. Žádný písek do očí. Na rozdíl od pláží směrem východním od Athén, tato byla kamenitá. Pamatuju si velké a malé oblázky i velké kameny, na kterých jsme po koupání osychali. Rádi jsme se potápěli, protože voda byla průzračná a nebyla zvířená pískem. Příkré dno - hned hloubka. Sice snad jen 3-5 metrů, ale pro malou holku až až. Tam už písek byl a vždycky bylo co lovit. Přitahovaly mě roztodivné mušle, hvězdice, barevné sasanky. Pozorovala jsem pestré rybičky. Tenkrát jsem ještě neuměla se šnorchlem; to jsem se vždycky zalkla a málem utopila. Radši jsem plavala jen s "čumidlem" - tak jsme říkali potapěčským brýlím. Nejdříve jsem si z hladiny vyhlédla pro co se potopím, pak velký nádech, sebrat mušli ze dna, odrazit se a rychle, rovně jako svíčka vystřelit zase nahoru.  Na jeden nádech všechno stihnout. Se zacpaným nosem jsem si počítala kolik zvládnu vodních kotrmelců, zkoušela jsem stojky, všechni mě bavilo :). Byla jsem jak ryba ve vodě, nemohli mě z ní dostat...  I Kynety mi připomínají dva dobové obrázky - jeden od dědy a jeden od mámy.

Na výjezdu z Athén potkám čtvrť marketů a IKEU. Nakoupím si zásoby a zajdu porovnat řeckou nabídku švédského nábytku. Na lavičce proti Salamině si v klídku rozložím oběd. Než najdu starou silnici na Korinth chvíli se motám; zásada, že nejezdím po dálnicích trvá. Na Kynety dojíždím vpodvečer. Je sobota, dlouhé kolony aut lemují obě strany silnice, achjo. Jsem překvapená, jak je ano, kamenitá pláž úzká. Pobřeží je přecpáno lidmi, dávná romantika je pryč. Chci tu přesto zůstat a více se porozhlédnout. Vzpomínky jsou silnější. 

Hledám možnost přespání. Jako na zavolanou u silnice ukazatel na kemp Racek (GLÁROS - Γλάρος).  Vjedu do brány. Ochotný majitel mi ukazuje jediný možný plácek pod nízkým stromkem na náměstíčku vytvořeném několika stany. Souhlasím, na 1 noc se vmáčknu - snad nebudu překážet. Nepřekážela. Naopak, jeden soused mi galantně přišel pomoci postavit moji kupoli. A donesl i své kolíky, když viděl ty mé již značně pokroucené.

Pokračování příště ... 50. den CDD - Korinthský průplav zblízka I.