Athény odjezd 2. část - Euboia
"Akropolis adieu" zpívám si podle Mireille Mathieu a už frčím k Marathonu. Posvačím půlkilovku řeckého jogurtu s meruňkami u nádherné přehrady*, která tu podle mého nebývala. Přemýšlím, že to ten Maratónec neměl vůbec jednoduché. Kolem je to samá průrva a kopec. Tu silnici tu tenkrát taky fakt neměl :-). Samotnou vesničkou Marathon jen projedu, tuhle oblast prozkoumám až po návratu z Euboie.
EUBOIA-EVIVIA (Εύβοια). Méně známý, přitom 2. největší ostrov Řecka. Zhruba uprostřed, v městečku CHALKIDA (Χαλκίδα), se dnes dvěma mosty dotýká pevniny. Občas jsme sem jezdili na výlety. Také nám tu táta s oddílem uspořádal víkend pod stany, můj první samostatný "čundr". My děti jsme měli své stanové městečko, a většina rodičů kempovala hned vedle :-). I tak to bylo dobrodružství. Ráda bych našla to místo, kde jsme tenkrát mohli být.
Na přejezd na ostrov použiju starý most. Mrňavý, nízko nad vodou, dlouhý sotva 50 m, ale malebný. Trochu si zajedu, než trefím výjezd z města k severnímu pobřeží. Ráda bych dnes dojela až tam. Prohlížím mapu - prostředkem ostrova vede jediná silnice. I tak jsem z ní evidentně někde sjela... Setmělo se, zvedá se vítr. Ve vnitrozemí je to samý kopec a zatáčka. Začínám bloudit. Statečný Punťa při stoupání osvětluje sporé ukazatele. Brzdím před křižovatkou ve tvaru Y. Vlevo šipka "Lerko" (Λεγκο), vpravo bez označení. Na mapě obec toho jména nevidím. Silnice vlevo vypadá lepší. Za pár set metrů se ocitám v regulérním lomu. Otevřená drátěná brána, plot. Opatrně kličkuji v bahně, projet se nedá. Značku slepá silnice Řekové zřejmě neznají. Spát v lomu se mi nechce - ráno by na mě přišli. Vracím se zpět. Spustil se pěkný liják s bouřkou. Podobné kolečko, jen z jiné strany, udělám ještě asi dvakrát. Punťa nabral červené "holínky" až do půlky pneumatik. Drkotám po nějaké silnici ve výstavbě. Půjde to? Ne. Blíží se 23. hodina, tma jak v ranci, déšť - no potěš! Ani moc nevím, kde jsem. Na chvíli zastavuji, abych se uklidnila. Musím sjet někam dolů, je jedno kam. Kolem projíždí auto. Chytnu se jeho reflektorů. Sláva, dlouhý sjezd. Přede mnou světýlka nějaké obce. Nemám už na to hledat nocleh. Zastavuji na první příznivé ploše u silnice, před rozestavěným, dle rozbitých oken tipuji, že opuštěným domem, a ubitá usínám v autě.
__________________________________________
*později zjistím, že to bylo Marathónské jezero - Lake Marathon (Λίμνη Μαραθώνα)