Athény 2. den - 3. část
Díl 3., 7 dnů v Athénách
21. den CDD/10. 6. 2017 Královské zahrady
odchod z hostelu: 11.00 hodin trasa: pěšky
nocleh: 2/6 nocí hostel San Remo celkem z Prahy najeto: 3 322 km
- pokračování z minulého dílu -
Je již odpoledne, ale protože je krásně a dlouho vidět a na Syntagmě na mě mezi domy stále vykukoval kopec Likavet, jakoby byl blízko a zval mě k sobě, tak jsem mu přitakala, a rozhodla se, že ho ještě dneska zdolám! Ale zároveň jsem měla měststkého humbuku i svých rozjitřených citů plno, tak jsem to ještě vzala oklikou. U Evzónu jsem si všimla, že po pravé ruce vedle Parlamentu za vysokým tepaným plotem vyčuhuje vzrostlá zeleň. Tam bych si snad mohla odpočinout. Vydám se kolem, přeci tu někde musí být vchod! Cestou si všimnu uprostřed bulváru kolejí, které tam končí a vedou jenom jedním směrem. Vtipné, pomyslím si - na nej athénském náměstí taková bizarnost? Musím to prozkoumat: přejdu a koukám, že je to funkční konečná stanice tramvaje :-)! Prostě supermoderní tramvaj přijede, lidi vystoupí a nastoupí a jede zase zpět. Žádná obrovská otočka. Řidič má řízení jako např. u našich motoráků na obou stranách soupravy, takže jen přeběhne na opačný konec vagonů a hotovo. Jednoduché, funkční a nezabere to žádné místo. Když 5. den podobnou linkou pojedu až na Vouliagmeni, tj. druhou konečnou, je to tam zařízeno úplně stejně.
Od zastávky už zahlédnu velkou bránu. Na chodníku dám ještě trochu utržit prodejcům suvenýrů a kupuji několik magnetek domů na rozdání a sobě decentní Akropol (i když jsem tam ještě nebyla :o). V široké zdobné bráně strnu: proti mě v jednom šiku nádherné vysokánské palmy, vpravo tunel z živého plotu, vlevo pomerančový sad. Tady se mi bude líbit! Bonus - KRÁLOVSKÉ ZAHRADY ve skutečnosti Národní zahrada (Εφνικός Κήπος) jsou otevřené pro veřejnost volně. Hned za vchodem studuji mapku, protože si na ni vůbec nepamatuji. Není velká, vchody uprostřed na všech světových stranách. Ok, projdu si ji a počítám, že vyjdu nejbližším východem směrem k Likavetu.
Je tu přímo parádně, to jsem potřebovala. Moje intuice mě zase jednou nezklamala. Náhle zpomalené tempo, před ostrým slunkem nespočet možností stínu. Exotické dřeviny všude na cedulkách pečlivě popsané. Cesty vysypané drobným štěrkem, kolem dokola staletími rozvětveného vrásčitého kmene majestátní olivy lavička. Ty mám ráda. Připomínají mi lavičky kolem lip u nás na návsích.
Vtom se rozpomínám! Sem někam jsme přeci chodily na rytmiku a táta na tenis. Rytmika mě na rozdíl od Mirky bavila. Tátovi jsme tam musely sbírat míčky. Aby nás motivoval, dostávaly jsme za to každá vždycky pár drachem do kasičky (pozn. Drachma - řecká měna před Eurem). A mělo by tu být jezírko, kde jsme krmily labutě. Máma je kreslila a po létech použila jako pozvánku k výstavě obrazů, kterou jsme jí se sestrou uspořádaly k jejím osmdesátinám. Skutečně objevuji jezírko, znovu ráchám ušlapané nohy ve studené vodě. Mohlo by to být ono i když labuť tu zrovna není. Jen za ním malá zoo; ta mi tedy vypadla určitě. Třeba tu ještě ani nebyla... Přitáhne mě chaloupka s okénkem s barevnou vitráží, asi jen zahradní domek. Za ním už tepe další silnice. Je to tu vůbec celé nějaké malé, hned jsem u další brány. Asi jsem trochu vyrostla :-)). Ještě to oběhnu z druhé strany k pomerančovému sadu. Otevře se přede mnou zároveň zadní trakt Parlamentu. Hlídací budka je tu taky, jen bez Evzóna. Za to si mě očichá ospalý pes strážného, na což mívám štěstí. Asi ví, že psy nemusím, tak se líně zvednul... Na lavičce nějaký Řek složil noviny a chce se se mnou dát do řeči. Stejně bychom si nerozuměli. Usměju se a mávnu "Adieu". Piju ve stoje a urychleně opouštím správným východem čerstvou oázu uprostřed Athén.
Hned naproti na rohu mne zaujme upravená vila. Zkusím, zda lze jít dovnitř a náhodou tak navštívím překrásné BENAKI MUZEUM. Stačí mi prohlédnout si artefakty v předsálí, kde se neplatí. Alespoň je to kratší - čas ubíhá a já ještě chci dojít na Likavet. Po přírodě na mne dýchne moderní umění spojené s tradicí. Za OBA ZÁŽITKY velmi DĚKUJI!
- pokračování příště -