Skiňa 3. den - Marathonská mohyla 

4. díl CDD/Athény-Korinth

34. den CDD/pátek 23. 6. 2017                  Výlet do okolí

odjezd: 13:00 hod                                                                                                                  trasa: 25 km  nocleh: stan, kemp Ramnous 4/7                                                    najeto z Prahy celkem: 4273 km

Pokračování z minulého dne...  33. den CDD - Skiňa 2. den

Sluníčko mě budí jakoby se nechumelilo. První obracím stan vzhůru nohama a hledám náušnici. Co kdyby? Nic. Sbohem zlato! Proč TADY?? Proč NYNÍ??

Po "O" jsem se rozjela s Punťou a Helákem na Marathonskou mohylu. Objedu několik bloků zahrad, nemohu ji najít. Štíhlé cypřiše za plotem, konečně na další křižovatce ukazatel. Dvakrát doleva a vjíždím na liduprázdné parkoviště. Do areálu je ale otevřeno. Platím 6 euro a hned s vděčností využiju pítka u moderních toalet. Následuje prostranství s mnoha tabulemi kreseb a popisků, kterým téměř nerozumím ač jsou provedeny kromě řečtiny samozřejmě i v několika světových jazycích.  Zaujala mě fotka pokladnice v Delfách, evidentně byly tyto světy propojené.  Nejvíc se mi líbil velký plastický model bitvy u Marathonu mezi Peršany a Řeky na zemi. Snažím se zjistit, jak to všechno 12. září roku 490 př. n. l. asi bylo. Není jisté, zda se odehrála přesně tady. Nicméně tady se rozhodli postavit mohylu za 192 padlých Athéňanů po vítězném boji. Je mrňavá, tak si ji pamatuji, i když jsem byla malá. Dnes hustě zarostlá býlím. Kamenné schody, na kterých jsem se fotila s babičkou, chybí. Škoda, nahoru už nevyběhnu. Ticho, klid, jen cikády řádí o sto šest. Pomalu, po štěrkové cestičce obcházím památné místo zborcené krví. Oplocení je dostatečně daleko, prakticky není vidět. Obdivuji, že byl kolem mohyly ponechán obrovský pozemek, ač je tu půda díky jednomu z neznámějších turistických cílů jistě drahá. A sympatické, že je  takřka neupravený. Cypřiše se střídají s olivovníky - ty jediné by možná mohly pamatovat vojska v plné parádě. Docházím k bělostnému mramorovému památníku marathonského běžce otočeného čelem k aleji, na konci které trčí chlupatý kopec mohyly. A to je vše. Řekové ponechali vzpomínku bez okázalosti. To násobí pietu místa. Vně, na kraji parkoviště, ještě umístili mezi menhiry a oleandry bronzového Athénského bojovníka. Strávila jsem tu více než minutu ticha. Za těch 6 euro to určitě stálo!

Po tichém zastavení mám ještě dost času, tak jsem se rozhodla zajet na průzkum do nedalekého přístavu RAFÍNA (Ραφήνα). Jednak odtud mám obrázek od mámy, druhak se tu chystám dle doporučení z Pirea, zjistit možnosti přepravy na doufám, mojí příští štaci. 

U silnice potkávám výrazné hnědé cedulky, které odpočítávají kilometry od vesničky Marathon zřejmě až do Athén. Právě se nalézám na 8. km po stopách muže, který dle legendy běžel více než 42 kilometrů do hlavního města zvěstovat vítězství nad Peršany, aby vzápětí vydechl naposledy. Vlastně - neběžel právě tudy. Tudy je značená cesta pro novodobé hrdiny, kteří tuto vzdálenost na jeho památku běhají po celém světě.

Ujíždím magistrálou rovnoběžně s pobřežím na jih, a za nějakých 12 km mně vítá městečko Rafína. Odtud bych se chtěla přeplavit lodí na kykladský ostrov Mykonos. Ten by měl být nejvýchodnějším cílem této mé "Cesty do dětství". Nikdy jsem tam sice nebyla, ale moji rodiče ano, a byli unešeni. Modrý pastel od mámy, co mi visí doma v obýváku, mě tam vždy lákal.        Dojet tam, by byl SEN ! 

Když hledám, kam s Punťou, vjedu v centru na snad jediné neplacené parkoviště u řeckého Lidlu. Je takřka k nerozeznání od toho našeho... Výjimečně tedy  doplním zásoby v "globáním" supermarketu. Nemám je v oblibě, raději nakupuji v menších obchodech. 

Punťu tam pak nechám a pěšky se vydám do přístavu. Přede mnou se promenují ferryboaty tří společností. Jízdenky se prodávají před přístavem v jejich prodejních místech jak na nádraží. Poberu mapky, informace. Budu muset nechat Puntíka na pevnině. Jeho přeprava je i odtud na mě příliš drahá. Přes 70e / 1 jízda, samostatná osoba cca 30e. Problém bude, kde. Všude zóny, parking bratru 200 e/týden. Uvidíme. 

Odlehčím plánování výšlapem na kopec k vykukujícímu kostelíku Sv. Mikuláše (Άγιος Νικόλαος ). Našla jsem před ním penízek, snad mi přinese štěstí :-). Pokládám ho na dřevěnou pokladničku v bíle vápnem omítnuté kouzelné stavbě a tiše setrvám. Nejsem věřící, ale svoje modlitbičky mám... 

Výhled z ochozu mě učaroval. Navíc dole pod sebou mám  jako  na dlani přístav malých plachetnic - určitě mámin obrázek BETLÉM NA RAFÍNĚ! Jsem přesvědčená, že byl inspirován jejím oblíbeným malířem Mistrem Janem Zrzavým. Prožila s ním i osobně mnoho chvil, když jí velvyslanectví svěřilo provázet ho při jeho návštěvě Řecka. Velmi si toho vážila.

Před zavíračkou ještě v rychlosti v butiku kupuji kufřík na kolečkách, i když 30éček mi připadá dost. Budu ho ale potřebovat, do malého batůžku bych se na pobyt na ostrově nezabalila. Jsem spokojená. Mykonos bude!  

Pokračování příště... 35. den CDD - Skiňa 4. den