Euboia 4. den: Eretria - Amygdalia
4. díl/Athény-Korinth
30. den CDD/pondělí 19. 6. 2017 Kam to jedu :o ??
odjezd: 12.00 hodin začínám 5. týden, trasa: 245 km nocleh: v autě na konci světa najeto celkem: 4080 km
KRIZOVKA. Večer jsem věřila, že nebude pršet, a přes kupoli stanu poprvé nepřipnula vrchní plachtu. Když jsem ráno otevřela oči, nade mnou se na lehkém bílém pozadí klenula stínohra listů palem a větvoví. Ani se mi nechtělo ven. Navíc jsem zjistila že mohu cvičit TT (rozuměj Taiji = čínsky se vyslovuje "taiti"*) i ve stanu. V tureckém sedu strávím cca hoďku v pomalých pohybech čínského cvičení čelem ke kvetoucímu oleandru před vchodem. Pak si dám bohatou sprchu a uvařím tradičně hrst rýže. Z domova mám zprávy, že kluci posekali zahrádku a večer budou vystupovat ve školním muzikálu "Ať žijí duchové". Všechno je v pořádku. __________________________________________________ *učím se v kurzu od mého syna a jeho čínské trenérky ShiFu Zhai Hua někdy od r. 2005...
Tentokrát Eretrií už jen projíždím. Letmo hledám pozůstatky antického divadla. Nepodařilo se, nevadí "mám to na příště :-)". V Amarynthos (Αμάρυνθος) odbočuji napříč ostrovem na severo-východ směrem k přístavní vesničce Kymi. Ráno jsem studovala mapu a jiná silnice tam nevede. Raději bych bývala totiž ostrov obkroužila, nerada jezdím stejnou cestou. A chci se podívat na břehy i z druhé strany odlouhlé Euboie. Cesta se zvedá, vnitrozemí je kopcovité. Sváču, vlastně oběd, dávám asi někde v polovině, v olivovém háji. Po několika krocích mě přizemnil neskutečný výhled. Nádhera - opět moře! Sedám se zbytky pečiva a zeleniny z Asmini mezi brutálně ořezané olivovníky až do poloviny kmenů. Nikdy jsem to
neviděla; doufám, že je to omlazování...
Prudký sjezd. KYMI (Κύμη) je ospalé, ale
krásné. Dlouhá písečná pláž, při břehu na vodě nafukovací hřiště s různými
atrakcemi. Něco takového znám jen z televize! Ale nikdo tam není, asi se teprve připravují na sezónu. Malý přístav, kousek pěší zóny a vzadu kamenité
zátoky. V jedné sedí rybář a nahazuje rovnou z auta :-). Kapotou se chrání před ostrým popoledním sluncem.
Vracím se zpět po stejné silnici na "severo-jižní magistrálu". Za výstavním KARYSTOS (Κάρυστος) v malinkém Bouros na pláži silnice končí. V jednom dni jsem dosáhla z nejsevernějšího bodu ostrova na ten nejjižnější! Super. Malinko se tu zdržím, chci si ten "jižní pól" užít. A také nikam nespěchám, že? Nikde nikdo, ale malá taverna na možné občerstvení nechybí. U "budovatelské" sochy se rozložím se na písek (lehátka nemusím) a krátce svlažím ve vlnách.
"Marco Polo" mě ještě láká k majáku Amygdalia. Dobře, poslechnu ho. Serpentýny kolem hory Ochi (řecky "ne") vysoké 1398m n.m. se zužují. Lemují je pro Řecko typické bohaté barevné keře oleandrů. Za každou zatáčkou širé moře. Připadám si jak na horské dráze. Na kopcovitých úpatích se objevují řady větrných elektráren. Přitahují mě. Chci blíž a blíž..... Vyjedu až k patě jedné z nich. Zdálky elegantní štíhlý sloup je najednou pěkně objemný. Nenápadné dveře dole jsou jak krabička od sirek. Fascinovaně natáčím na video obrovské lopatky. V jednotvárném rytmu se otáčí proti sytě modrému nebi. Větru tu mají dost. Po chvíli mě ale začínají děsit. Takhle nějak je asi člověku na Bajkonuru před odletem rakety... Rychle nasedám do auta - Punťa je kamarád :-).
Slunce už je nízko, v rádiu zachytávám řeckou večerní mši. Podrží mě. Silnička se ještě zužuje. Cedule AMYGDALIA (Αμυγδαλία) si nevšimnu. Pár domků, stařík na oslu, neúnavné kostelíčky. Tady dávají lišky dobrou noc. Asfaltka končí, dál pokračuje jen kamenitá cesta. Otočit není kde. Opatrně tedy jedu dál. Tu a tam leží odloupnutý balvan ze skály nade mnou - KLID! Přejedu malý brod (až cestou zpět si všimnu prudkého potoka, který ho živí). Na "kukačku" na moře po pravé ruce nemám ani pomyšlení. Upírám oči před sebe a modlím se, aby nejelo proti mně žádné auto, a bylo to průjezdné. Větve níž a níž, bože, kam to jedu?! Asi po 2 kilometrech kostrbaté cesty (jak byly dlouhé!!!) se přede mnou jako by nic otevře širé moře, pláž, betonové molo. Huráá!!! Úplně vyčerpaná zastavuji. Beru jen to nejnutnější a stelu si na zadním sedadle. Usínám okamžitě.