Euboia 5. den - Poprvé loď !

4. díl/Athény-Korinth

31. den CDD/úterý 20. 6. 2017  Amygdalia - Skiňa

odjezd: 10.00 hodin                                                                                                trasa: 193 km nocleh: stan, kemp Ramnous  1/7                                                          najeto celkem: 4273 km

Pokračování z minulého dne ... 30. den CDD Eretria - Amygdalia

Probouzím se v autě celá rozlámaná už po 5. hodině ráno. Svítá. Rozhlížím se, kde to vlastně jsem. Ejhle - za mnou parkuje auto. A pod skálou na konci pláže dokonce stan! Vida, není to tu až tak opuštěné. Avizovaný maják sice bůh ví kde... ALE: nahoře na kopci na vše, tedy i na mě :-), dohlíží věžička bílého kostelíka. Klid a mír. DĚKUJI.                                                      V příbojových vlnách dělám ranní očistu, když na obzoru vylézají první paprsky slunce. Rychle beru skicák a snažím se tužkou zachytit atmosféru. Po chvíli přijede další auto - rybář vytahuje svá fidlátka. Lehce posnídám, užiju si ještě jednu koupel a otáčím na zpáteční cestu. Ač jedna mapa ukazuje, že se to dalo objet, měla pravdu ta druhá...

S radostí objevuji vesničku Amygdalia - už vím, kde jsem :-). Opatrně ještě vyjedu na místní nejvyšší místo, naproti hoře Ochi. Přede mnou jako na dlani všechny poloostrovy a zátoky jižní Euboie, s kterou se pomalu loučím. Jen na větrné elektrárny už ni očkem nemrknu.

Ve městě Karystos jsem za pár minut. Cestou jsem málem přejela želvičku. Maně vzpomenu na zážitky v Meteoře; a připadá mi to jak před několika lety... Pozorný řidič přede mnou zastavil a zkušeně ji přenáší do křoví vedle asfaltky. Tak to zaslouží VEŘEJNOU POCHVALU ! 

Jedu krokem. Prohlížím si z auta dlouhou písčitou pláž lemovanou mohutnými eukalypty. Vyruší mě ukazatel na archeologický areál Plakari (Πλακιάρι). Ok, podívám se, o co jde. Dovede mě na nízký poloostrov proti městu. Majestátní Ochi, ke které jsem se před několika minutami přiblížila, se vypíná hned nad Karystos. 

Památky nikde, zato se ocitám uprostřed developerského projektu nazvaného podle řecké královny Penelopé. Z profesního hlediska velmi zajímavé. Leckdo by u nás v tomto na Řeky koukal skrz prsty, a oni nejdřív vybudují silnice, dokonce i s názvy ulic! Parcely pečlivě ohraničené nízkými bílými zídkami, u každé i číslo. Mezi tím vším typický modrý kostelík. Páááni, i dnes, moderní firmy, nezapomínají na své Bohy - aby se jim dařilo. Proto je jich všude tolik! Začala jsem je více pozorovat. Buď je ponechají na původním místě a obestaví okolo, a/nebo, vyprojektují novou. Ti majetnější, jak jsem později viděla na bohatém Mykonosu, staví vlastní kapličku i u svého sídla. 

ZPĚT NA PEVNINU. Z menšího přístavu Nea Stíra (Νέα Σίρα) pojedu ferryboatem, dnes se říká trajektem, zpátky na pevninské Řecko. Lístek do Ag. Marina na 30 min. jízdy za 4 euro + 15 za auto. Tolik za auto!? Budu muset dát pozor na ceny, až budu vybírat přepravu na kykladský ostrov Mykonos, kam bych se dle mámina někdejšího pastelu také ráda podívala.

Mám asi hoďku čas, takže se jdu trochu projít po pobřežní promenádě. A potkám vilu LULA! Marie, zdravím! Netušila jsem, že máte na Euboi takový hezký dům :-). Zastavím se v útulné  taverně. Z vtipného jídelního lístku v dřevěných deskách vybírám musaku. Servírka mi naznačuje, ať s ní jdu dovnitř. Na pultě za sklem mají slovy DVĚ teplá jídla: kuře a něco zapečeného, předpokládám tu musaku. Ukážu na ni. Přinesou mi pravé nefalšované šunkafleky :-)). Ale byly dobré. Po čase mi došlo, že z lístku měla jen tato dvě jídla; a protože slyšela, že nerozumím, vzala mě s sebou, ať si vyberu. Vybrala jsem si špagety Carbonara...

Ferry už troubí k odjezdu. Jsem na své "Cestě do dětství" už měsíc a teprve nastupuji na PRVNÍ LOĎ! Bezpečně jsem s Punťou zakormidlovala do podpalubí, nahoře mi vítr profukuje vlasy - jsem zase s mojí babičkou, tentokrát "Chabařovickou", na palubě... Všimni si na fotce dobových autobusů :-)). Procházím se po lodi: bílá pěna za zádí a mávám Euboi, "Αντίο". Loučím se se spousty zážitků z toho pro mě jinak neznámého ostrova. S našima jsme tu buď tolik necestovali, nebo si to nepamatuji (to spíš...). 

Všude kolem modro, vlnky, míjíme malé ostrůvky. Nad námi se předvádějí racci. Doprovázejí nás po celou cestu. Vědí přeci, že jim odtud může něco kápnout :-)). Za chvilku se přiblížila pevnina. AGIA (= Svatá) MARINA (Αγία Μαρίνα) je vlastně pouze přístav pro dopravu na Euboiu a zpět. I slůvko přístav je trochu nadnesené. Jen široké betonové molo, tak akorát, aby se vyměnily trajekty, a nejnezbytnější přístavní budky. Mé milované roztřepané keře oleandrů nás opět vítají, jako ostatně v Řecku všude. 

Hned po vyjetí první serpentýny se nabízí nějaký další areál vykopávek, tentokrát RAMNOUS (Ραμνούντος). Na Wikipedii ani jinde neshledávám, takže vám nemohu připojit příslušný odkaz; prostě v Řecku je tolik "šutrů", jako v Praze věží... :)). Ale zkusím tam odbočit, třeba budu mít tentokráte štěstí. Zavřeno. Měli pouze do 15-ti hodin, jsou skoro 4. Nevadí, nakukuji alespoň přes plot. Vidět není nic. Kolem ale nádherné zelené zvlněné "moře". Samé vinice! A hle, stříkají je nějakým bílým práškem; tak nevím, jak je to tady s tou ekologií...

Blížím se k "naší SKINĚ", dnes Schinias (Σχοινιά). Ve Wikip - zde odkaz (ťukni na název) - se mj. dočítám, že je to řecky nějaká můra; budu se muset zeptat dnes mého 91-letého strejdy entomologa. Třeba o ní bude něco vědět. V 60. letech  tam za námi také byl na návštěvě se svou ženou, tetou Jarmilou. Na Skině mám v plánu (!) si najít nějaké šikovné ubytování, protože tu chci strávit nějaký čas. Nabídek na ukazatelích přibývá, zalidňuje se. Známý Marathon už je totiž už na dosah. Vydám se po jedné z nich. V pohodě mě zavede ke kempu - světe div se - jménem Ramnous :-)). Samozřejmě zůstávám. Stavím stan v jedné z vyhrazených kójí u příjezdové cesty. Blíže k moři je bohužel plno, a taky taverna na taverně.

Večer zvoní telefon. Volá mi sousedka z Prahy, že mi na zahradě stříkala voda. Už je všechno v pořádku, ale museli přelézt plůtek, protože klíč od bytu, který ode mne měla k dispozici NEZAFUNGOVAL!! Rychle o situaci zpravím syna a požádám ho, aby nechal udělat nový klíč a sousedce ho předal. Ach jo, nikdy nemůže být úplná pohoda.  

Pokračování 32. den CDD: Skiňa 1. den ...