Ithea - Kirra, 3. den

2. díl CDD, Janina - Athény

18. den / středa 7. 6. 2017 - Očistný den

nocleh: 4 noci stan, kemp Ayannis                                                                                0 km Puntík i Helák mají najeto celkem 3008 km a stále všichni odpočíváme :-)

Slunce mne skrz moskytieru lechtá pod víčky už dost zvysoka. Uff, půl desáté :-)! 

Dopřeji si dnes důkladnou očistu. Proplavu se nejdřív v moři, ale pak zajdu do sociálek a dopřeju si mojí oblíbenou "nekonečnou sprchu". Nechávám stékat praménky vody od temene přes vlasy a tělo kam se jí zachce. Nastavuji čelo, zavřené oči, tváře. Vycením zuby, nevadí, když se napiju. Předkloním hlavu, voda mi lehce masíruje páteř až k půlkám. Vystrčím hrudník; přidávám ke kapkám dlaně, prsty a pěsti a bubnuji či masíruji na plíce, ramena, lopatky, kam dosáhnu a vše jednotlivě i po skupinkách rozdýchávám.  Kupodivu se při těchto prostocvicích nikdy nerozkašlu. Přejdu plynule do přední a zadní vlny dechu přes podbřišek, hlavu až po bedra a vydýchávám dolů přes nohy. Ruce zvednu do výšky, příjemně to lechtá nejen pod paždím... Všechno se ze mne uvolňuje, odtéká pryč. Nikdo na mne netluče, že blokuji kabinku. Škvírami nad stěnami mohu v poklidu pozorovat i modrou oblohu občas provanulou olivovou větévkou.  To abych nezapomněla, že jsem opravdu v Řecku :-)).  Pod proudící vodu teď nastavuji postupně stehna, kolena, lýtka, nárty, kotníky i (achillovy?) paty a plosky nohou.  Je jedno, jaká bývá teplota vody. Vždy si ji pustím na sebe tak, aby mi to bylo příjemné a přidávám si. Je-li to možné tak horkou i studenou až tam, kde a jak to potřebuji a vydržím. 

Vycházím do parného dne zabalená v osušce jako znovuzrozená. Červená osuška s rybama mi opět připomene, jak ji máme rozloženou při kempování s našima. Vlasy jsem si jen vydrbala tmavomodrým ručníkem také s rybama a nechala je na sluníčku volně uschnout. Menší "dvojče" osušky, které obojí koupila máma už tenkrát v Řecku, jsem vyprala a pověsila vedle plavek. Přesto, že se na nich už  lehce podepsal čas, je neuvěřitelné, jak dlouho vydržely. To froté bylo opravdu kvalitní! Podědila jsem je a vozím je téměř všude s sebou.  

V kempu jsem našla zvláštní děravý kámen. Občas seberu kamínek, který mne něčím zaujme; mám jich na své zahrádce v Praze už plno :-).  Tenhleten se výborně hodil na odkládání vyhořelých sirek. Dneska mne napadlo ho zkusit jako páčidlo na narovnávání kolíků. HEURÉKA! Musím se pochválit :-) - za chvilku měla všechny kolíky jak podle pravítka. 

Vygruntovala jsem auto i stan, znovu prochodila a dofotila kemp, dokončila zprávy domů. 

Počasí se kazilo. Chvíli přepršky, pak vítr a opět vykouklo slunce. Prádlo bylo stáleě vlhké... Líbilo se mi tu moc, ale uvědomovala jsem si, že jsem stále spíš na začátku své Cesty, takže zítra pojedu dál. Do ATHÉN!!! Cítila jsem se již odpočatá natolik, že bych už snad mohla zvládnout rušné velkoměsto a s ním spojené moje nejčastější citové vzpomínky. 

Loučila jsem se v poklidu s rozkvetlou zátokou Ithey. Nakonec ještě i za tmy na pláži  -koupáním a TaiTíčkem pod nyní opět klenbou zářících hvězd.