ITHEA - Parnassos - ATHÉNY

2. díl CDD, Janina - Athény

19. den / čtvrtek 8. 6. 2017 - Mohla bych si zalyžovat

odjezd: 11:30 h                                                                                           252 km, 6. benzín  nocleh: kemp Nea Kifissia, stan                                      najeto z Prahy celkem 3260 km        

Ranní balení proběhlo v klidu. Už jsem se na další cestu těšila. Pěkně jsem si odpočala a osvěžila se. Na památku na Itheu jsem si vzala svůj děravý kámen, který se po celou dobu ještě mockrát hodil. 

U Harrachova (rozuměj ARACHOVÉ - Αράχωβα) mne překvapí ukazatel na Ski Centrum. Času mám dost, navíc příjezd do Athén nějak stále v duchu odkládám, takže ostře odbočuji a už šplhám k Parnassosu, 2457 m n.m. Byla jsem zvědavá, jak může tady, v Řecku, vypadat lyžařské středisko. Nejdříve se přede mnou otevřela široká náhorní planina s rozsetými apartmánovými městečky. Půjčovny lyží a snowboardů. Názvy hotelů jako Alpen House či značky upozorňující na povinnost nandat sněhové řetězy působí v parném létě a zejména, v Řecku, zvláštně. Před sebou na úbočí Parnassosu ale skutečně spatřuji i teď, v červnu, ostrůvky bílého sněhu! Ze dvou lyžařských center KELLARIA (Κελλαριά) a FTEROLAKA (Φτερόλακα) si vybírám to první. Puntíka nechávám osamoceného na obrovském parkovišti a jdu si zblízka prohlédnout typickou moderní stanici lanovky. Mapa sjezdovek, připravené rolbičky, zavřené pokladny, restaurace. Uff!! Nejsem v Alpách?? Dle výrazné tabule i tento projekt jako spoustu jiných v Řecku, byl vystavěn díky dotacím z EU. 

LEVADII (Λεβαδία) mám v paměti díky výborným jehněčím suvlákům, které voněly na jednoduchých grilech kolem silnice, a kde jsme vyždycky museli zastavit. Každý jsem si koupili bambusovou tyčku s propečenými drobnými kousky masa posypanými voňavým kořením, pokapané citronem a olivovým olejem. S kouskem bílého chleba skvělá svačina. Projíždím pomalu městem, ale bohužel nevidím ani jeden podobný stánek. Škoda. Přes THÉBY (Thiva - Θήβα) a MANDRU (Μάνδρα) jsem pohodlně dojela k Athénám. Před Mandrou ještě beru plnou nádrž; obávám se, že v hlavním městě bude benzín dražší. Hmm, tak to jsem se spletla - byl tam nejlevnější z celého Řecka :-)).     

Prokličkovala jsem předměstím ELEFSINOU (Ελευσίνα) a do Athén vjíždím po  šestiproudé dálnici. Pořádný šok po poklidných silničkách. Dobře - chci být v Athénách a ještě autem a jinudy to nešlo, takže to samozřejmě přijímám. Jen přibrzďuji a sunu se do pravého pruhu. Přivykám všeobecnému zmatku velkoměsta co nejpomalejší jízdou a snažím se stíhat míhající se ukazatele. Je večer a dnes už jen směřuji k Mirkou doporučenému kempu ve čtvrti KIFISSIA (Κηφισιά) na opačné straně metropole. Hned za první křižovatkou se mi připomíná práce - vida, i Řecku je RE/MAX :-).  Bulvár prochází úplným centrem - achjo, připomíná mi to magistrálu v Praze. Díky tomu na mne ale mezi domy jakoby nic vykoukne Akropolis. Čekám ho, přesto jsem oslněna. Ó, jsem tu dobře! S úctou ho v rychlosti zdravím. Projíždím dál. Jihnu, když se přede mnou vynoří ukazatel na Psychiko, protože to bude můj hlavní cíl - tam jsme tenkrát bydleli. Klid, na všechno dojde...

Hledání kempu zabralo nečekaně asi 3 hodiny. Když jsem to v devět večer a už za tmy chtěla vzdát, zachránila mne ještě otevřená lékárna. Šla jsem se zeptat na cestu a ochotné dámy mi nejen, že poradily, ale ještě mi i vytiskly itinerář v češtině!!