JANINA (ΙΩΑΝΝΙΝΑ)

2. díl CDD: Janina - Athény

11.den / středa 31. 5. 2017,  Prohlídka Janiny    

odpočinkový den                                                                      pěšky, Punťa 0 km

2. noc: kemp Limnopoula, stan                                  celkem najeto: 2 376 km               

Za 11 dnů a 2376 km přes 6 zemí jsem dojela v pořádku DO ŘECKA! Do mé cílové země. Poznávám to podle řecké abecedy na ukazatelích podél cest, které se občas mihnou tmou v reflektorech Punti. Zajímavé. Jedu sem jako domů a přitom první, na co narazím = nápisům, rozumím méně než za celou cestu dohromady:-). Dobře. Tak se budu opět pomalu učit číst a psát jako v 1. třídě. Do té jsem totiž v Athénách začala chodit.

Probouzí mne sluníčko na heřmánkové louce. Opravdu - všude okolo stanu to kvete a voní!! Vařím do svého sluníčkového hrnku od Ifky čerstvý heřmánkový čaj a kochám se výhledem na Janinské jezero. Pohoda. Po snídani jdu prozkoumat kemp. Zaujme mne upozornění před prostornými sociálkami ve všech řečech, že se toaletní papír nesmí vhazovat do mís, ale vedle, do odpadkových košů. Tak to jsem opravdu v Řecku :-)). Ještě přenastavuji hodiny, +1 hod oproti Středoevropskému času. 

Na břehu jezera rybáři, sportovní lodě, labutě. Koncem května skoro prázdno. Trochu se protáhnnu při mém oblíbené taiji a pak se vydám na prohlídku města. Cestou mne nohy ještě zavedou úzkou stezkou mezi zahrádkami k vodě. Ticho, klid - a tužkou do skicáčku kreslím loďku připoutanou mezi rákosím.... 

Do Janiny (www.cs.wikipedia.org/wiki/Ioánnina) jsem musela. Pamatuji si ji ne z nějaké návštěvy s našima, ale z Hraběte Monte Crista, od malička mého oblíbeného románu Alexandra Dumase. Četla jsem ho snad pětkrát. Město nic moc. Socialistické centrum, pravoúhlé ulice, klasické bílé patrové domy s plochou střechou. Pěší zóna s drahými obchody, tu a tam již vystrčené stolečky před tavernami. Jen vlnité lavičky na náměstí byly zajímavé. Bohužel se na nich podepsali sprejeři. Ucouraná se vracím zpět. V kempu se zatím heřmánková louka zcela zaplnila a moje stanová kupole zůstala sevřená mezi obytnými vozy jak mezi paneláky. Nevadí, zítra stejně odjedu. Večer si dopřeju večeři na přivítanou v luxusní kempové taverně. Samozřejmě suvláki, choriatki salata a retsinu. Bylo toho tolik, že si zbytek nechám zabalit s sebou a dojídám ještě další 3 dny!