JANINA - METEORA
12. den, čtvrtek 1. 6. 2017, 1. část ... Druhá prohlídka Janiny
2 noci: kemp Boufidis Apostolos, karavan celkem najeto: 2 545 km
Je červen. Dnes je prvního a Mezinárodní den dětí. Vzpomínám na své "malíčky" a rozesílám všem domů esemesky.
Dopoledne jdu do Janiny ještě jednou. Ten Ali Paša tu přeci musel někde bydlet! Pomáhám si x-let starým Bedekrem zapůjčeným od ségry. Historické centrum v pohodě nacházím asi 200m od mé včerejší trasy!! A je to PECKA!!! Na vršku v kouzelné mešitě Mauzoleum Ali Paši s muzeem kostýmů. Dávám 2éčka a ocitám se v 18 století - zdroj Wikipedie (to jsem si myslela, že jsi byl starší :-); alespoň ta mešita doufám, že je). Jsem tu sama. Pomalu procházím všechny vitríny, zákoutí, někde si i přečtu cedulku. Poslouchám ticho a nemůžu uvěřit, že by byl Ali Paša takový zlosyn jak ho líčí Dumas. Bohatě zdobené kostýmy, zbraně, sklo, nádobí. Odpočivné koutky, modlitebna. Balkon, balustrády, kupole s tradičním obrovským lustrem. Vydržela bych tu... Venku mne praští do očí již ostré slunce. Prošmejdím pevnost okolo. Je to zřícenina s hradbami a několika okrsky. Zastavím se u suvenýrů - přeci si MUSÍM z Janiny něco odvézt! Vejdu do našlapaného krámku se spoustou cetek. Proplétám se dál a dál dovnitř, téměř není kam šlápnout. Ve třetí komnatě pultík a šedý Řek právě cosi zaujatě předvádí turistům. Hledám nějakou drobnost; zde i ve skleněných vitrínkách, kde už jsou vystaveny cennější šperky a repliky. Nic mne nebere. Nevadí, koupím si pohled do sbírky. To bude stačit. Turisté odešli, platím několik pohledů i na poslání. Majitel se mne ptá, klasicky, "From?", to jako Odkud jsem? Říkám "ček", "čeko", Praha. Zazubí se, jako když zná. Vrtí hlavou "ne, ne, ne" (rozuměj: "NE" znamená v řečtině ANO :-). Ptá se, jak se jmenuju a já jeho: představuje se Spiros. Lámaně se domlouváme, chválím mu krámek a jestli si ho můžu vyfotit. Ochotně se nastaví, že i jeho :-). Vyhrábnu z batůžku pohlednici Prahy a podepíšu se mu. Začne mi zpívat! Jsem unešena. Atmosféra jako blázen. Co za zážitek se může vyklubat v jednom suvenýrovém krámku...
Pokračuji starým městem, které obklopuje pevnost. Natěsnané barevné domky v úzkých uličkách, aby sem prostupovalo co nejméně sluníčka - místní předkové byli chytří. Mezitím náměstíčko s ultramoderní skleněnou plastikou! Senzace. Branou v dalších hradbách dojdu až na pobřežní promenádu. Tam pokračují další více či méně zdařilé sochy a instalace. Jsou pečlivě označené - zřejmě se jedná o výsledky nějakých uměleckých sympozií. Skvěle dokreslují panorama jezera. PÁÁÁNI, tohle je úplně jiná Janina než včera! A přitom "na pětníku", jak by řekla Mirka. Nechápu. Pozoruji výletní loďky jak střídavě vyjíždějí doprostřed obrovského jezera na ostrov s další pevností. Mezitím si proplouvají labutě a děti je krmí drobky rohlíků. Panuje zde pohoda, nikdo nikam nespěchá. Jen o A. Dumasovi ani Hraběti Monte Chisto ani zmínka - Řekové to asi nečetli :-). I když je to všechno zřejmě jen spisovatelova fikce, třeba u Marseille v Chateau d´If si Francouzi pěkně dávají záležet, aby tam při prohlídkách ukazovali celu Edmonda Dantése, budoucího Hraběte... Nevadí. Blíží se poledne a já chci ještě dnes z Janiny odjet. Nechám ostrov ostrovem a podél vody se vracím zpět do kempu. Janina se u mne parádně napravila reputaci, klidně se sem ještě někdy vrátím.