Prolog

                                 Cesta do mého dětství, Po stopách mého dětství ........                                                                       aneb  JAK MNE TO NAPADLO

Je neděle 8. 1. týden po Novém roce 2017, a ve mně dozrála myšlenka na cestu do Řecka! Včera jsem tátovi popřála tam nahoru k 84. narozeninám a od Mirka mi od něj přišel zbytek penízků. DĚKUJU!! Poslední splátka... Nechci ji utratit jen tak. Vím, mám hypotéku, potřebuju ještě spoustu věcí dozařídit v bytě; měla bych šetřit. Jenže to už jsem udělala několikrát, když jsem znenadání dostala nějaké nečekané prostředky. A co?? Nee, nechci se rouhat ani být nevděčná... Vždycky jsem si udělala radost, něco se povedlo. Jenže letos je to nějaké jiné. Chtěla bych to nějak JINAK. Aha, možná je to těch 6 křížků, které mi v listopadu zaklepou na dveře. Nevím. Nemusím to vědět. Stačí ten POCIT. Pocit. Intuice. Ta, když jsem ji poslechla, mi vždycky vycházela. Hraju si s tím...... "tak kdy, když ne teď?"

Je LEDEN, nemusím NIKAM SPĚCHAT. Termín? Michal si mne "objednal" od 8. května na 14 dní za babičku: chce dát Hance k jejím kulatým narozkám výpravu do Nepálu. Takže potom a po Tomových narozkách, mohu jet. Do Řecka?? Ano, DO ŘECKA. Stále se mi ta myšlenka vrací; pěkně autem, jako s našima. Poprvé, když mi bylo nějakých 5 let... S Punťou - páni, po tátovi!!! A také mi vykrystalizoval CÍL: při obědě před očima mámin modrý pastel na stěně. Mykonos! Na Dobu neurčitou. To je důležité!! Abych měla ČAS. Necítit omezování. Takže i Bez vymýšlení KDY, CO, KDE?!...

                                                 Pobavilo mne to. Jde to vůbec???                                                                        AHA, nejpozději do 14. srpna, kdy máme s kamarády zamluvený týden v Rakousku                                u Michala na chalupě. "Ježíš" - kdybych tam přijela rovnou z Řecka!                                                                         To by byla BOMBA!!!