METEORA - LAMIA (Λαμία)

2. díl CDD, Řeckem k jihu

14. den CDD / sobota 3. 6. 2017,  Bouřka                    

noc: za Lamiou v autě                                    trasa: 306km, celkem najeto: 2 851 km

...aneb JAK ŘECKO ASI NEZNÁTE. Po probuzení se v klidu balím, snídám, obcházím a ofocuji malebný kemp. Nedaleko baru mne zdraví místní obyvatelé - na každého pokřikující výstavní papoušci. Majitel na dně opravuje bazén, za týden začíná hlavní sezóna,  musí být hotovo. Jednoduché účetnictví: papírek s datem a dohodnutou cenou založený při příjezdu do mého pasu platí, platím 28éček za 2noci v hotovosti. Maximálně spokojena o 13. hodině opouštím Kastraki, resp. skalnatou klášterní oblast - Meteoru. 

U KARDITSY (Καρδίτσα) nemohu trefit pokračování staré silnice dál k jihu, směr Lamia; jak už jsem uváděla dříve, vyhýbám se dálnicím, ale díky tomu je orientace s klasickými ukazateli někdy obtížná. Několikrát Karditsu obkroužím, nakonec se vydávám "po čuchu". Po chvíli zjišťuji, že jsem se odklonila příliš na západ. A protože pokud nemusím se zásadně nevracím, jedu dál za nosem. Odměnou je mi třpytivě modré jezero LIMNI TARROPOU (Λίνμνη Ταροπο / Lake Plastiras)! Objíždím ho zprava zvlněnou krajinou, kochám se výhledy. Jsem nadšená, že mne sem náhoda zavála. Kouzelné místo! Finále: vysoká přehradní hráz. Stojím za několika auty na semaforu, který reguluje jednosměrný přejezd hráze. Alespoň si v klidu mohu vychutnat tu nádheru. Za hrází se dá zaparkovat. Ráda využiju pítka; s kalíškem vody se nahýbám se přes kamennou zídku a pozoruji tenkou říčku hluboko pode mnou vytékající zpod hráze. U silnice několik stánků s kupodivu  vkusnými suvenýry a dobrotami. Procházím se a nikam nespěchám. Je mi fajn. 

Cesta vnitrozemím byla poměrně dobrodružná - ve zkratce viz Fotogalerie za článkem. 

Před dalším městem, LAMIOU (Λαμία), se náhle rozzuřili bohové. Rychle se setmělo. Přede mnou vyvstala šedá stěna, kde křižují hromy a blesky. Teprve za hodnou chvíli bez předchozího varování začalo lít jako z konve. Stěrače přívaly vody nestačí zabírat, jedu krokem. Projíždím rozmazané město. Kde tady mám teď hledat nocleh !?? Nerozeznám vývěsní štíty, nedošla bych suchá ani do prvních dveří. Podél ulic potoky vody, Punťu bych dřív utopila než zaparkovala. Prchám odtud. 

Z roviny se silnice začíná zvedat, vjíždím do nějakých kopců. Skoro nahoře nacházím odstavné místo, zelená travička pod vysokými listnáči. Jako stvořené pro naši posádku - mne, Punťu a plyšáka Heláka :-). Zůstávám a stelu si v autě. Už je zase klid. Město pode mnou bez vzrušení září stovkami světýlek a shora kulatý měsíček nevinně osvětluje celé ploché údolí.