Mykonos - 1. den

13.04.2023

4. díl CDD/Athény-Korinth

39. den CDD/středa 28. 6. 2017  - Seznamování                                               

budíček: cca v 10 h                                                                                                                                                   trasa: pěšky          nocleh: stan, kemp P.B.H.  2/7                                    najeto z Prahy celkem: 4325 km - Puntík zaparkovaný v Rafíně

Mapa kempu na zdi pavilonu
Mapa kempu na zdi pavilonu

Příjemný mladík mě večer zavedl na místo pro stany. Procházíme ulicí - je široká, takže se nedá říct ulička :) - mezi nízkými bungalovy, zdá se většinou pro 4.  Jak by řekli naši kluci, je to MEGA kemp. Úplně vzadu mi ukáže na rovinaté prostranství poseté piniemi. Až to dnes obejdu, zjistím, že je to nejlepší místo: Skalnatý cíp ze tří stran obklopený mořem a nejdál od hlavního dění! Jsem ráda, že mám stan. Postavený ho mám rychle - vrchní plachtu už dávno nenatahuji. Je to praktické , vzdušné a uvnitř dobře vidím.  A Řecku touto dobou fakt neprší :). Je nás tu asi 6, žádná tlačenice. A odevšad výhled na moře. Pohádka.

Nízké košaté borovice poskytují dostatek ochrany před již od rána pálícím slunkem.  V noci jsem pochopila, proč se kemp Paraga Beach Hostel (zkratka P.B.H.) také nazývá Party Hostel. Pohádka se změnila v úpění. I když bylo stanové "městečko" náhodou nejdál co to šlo od centra kempu, snad do 3 do rána až i k nám duněla samba, disco či jak se všechny ty rytmy jmenují. Miluju tanečky, ale tohle bylo i na mě moc!! Nějak jsem nakonec usnula, ale asi v 10 dopoledne to začalo znovu. Hmm, doufám, že to bylo jen dnes, ve středu… 

Jdu na obhlídku, jak je mým zvykem, když jsem někde "nově". Malované, kameny vydlážděné sociálky, plně vybavená kuchyňka. Na skalnatých terasách nad mořem odpočívárny, každá jiná. Vybavené velkými polštáři nebo lehátky. Několik restaurací. Malebná okénka obchodů a služeb - pedikúra, manikúra, tetování, kadeřnictví, prádelna, úschovna, krámek. Jsou rozlišena barevně, takže si lehce zapamatujete, kde co je. Obdivuji všudypřítomné nejrůzněji pojaté stínění shora, většinou z přírodních materiálů. Z té kreativity jsem nadšená! Na každém kroku nějaké milé překvapení, ale přitom pestré a velmi funkční. Žádná schválnost nebo samoúčel, jak bývá často vidět v našich končinách ... 

Všude se šúruje: později zjistím, že 24 hodin denně! Také tu bylo fakt čisto po celý týden. Pozoruji cvrkot, všechno funguje jak na drátku. Klobouk dolů na to, jaký je tu provoz - věřím, že toto by v Řecku a ještě v hostelu resp. kempu asi očekával málokdo.   

Docházím k bazénu s výhledem na moře napěchovaným mládeží. Coctail bar s disco stánkem, kde se svíjí černý diskžokej. Aha, tak odtud se linou ty nepřetržité zvuky! Střídá se tu volná zábava s programy animátorů. Spousta lidí a všichni se na sebe usmívají. Popíjejí drinky, tančí, koupají se, nebo jen tak lelkují a opalují. Kdyby nebylo toho dunění, i přes to množství lidí, moc příjemná atmosféra. Zábavní centrum se nachází na okraji menší zátoky s několika lodičkami. Scházím na písčitou pláž.  Je plná lehátek, deštníků, a taky samozřejmě lidí. Plážoví prodejci co chvíli nabízejí brýle, šátky, bižuterii, hračky. Za ní naskládané všemožné stánky plné zboží - sezónu je třeba využít. 

Zátoka končí protilehlým výběžkem s moderní luxusní restaurací a bambusovými artefakty. Ta už k P.B.H. nepatří, naopak, vstup pouze pro zvané. 

Vracím se. Podél plotu kempu vyšlapanou cestičkou mezi kameny nad mořem. Dojdu nakonec, zámávám svému stanu a - nevěřím. Štíhlá průrva ve skále, nedotčené moře a žádní lidé. A TICHO!!! Jen nahoře po hřebeni občas projde milenecká dvojice nebo usedne zatoulaný teenager a hledí do dáli. Slezu kamenitou sutí až k moři. Odkládám batůžek a natahuji přes největší kámen sluníčkovou plentu od ségry. Chvíli ještě zkouším vodu vlnkami nárazově připlouvajícími od projíždějících motorových člunů, chvilkami mávám rackům žadonínícím o kus drobku. Klesám na záda a mhouřím oči proti sytě modrému nebi. A protože pro "strejčka Příhodu" nesu vždycky na zádech barvy, neodolám. Otevírám svůj sešit A4, nalistuji první prázdnou stránku. Rozložím vodovky a z láhve na pití odleju trošku vody do plastového sáčku k tomu určeného. Beru do ruky ten přesný štětec a zavírám oči. Vnímám tu atmosféru, nasávám slaný vzduch, před sebou nekonečno.... Ani nevím, jak dlouho jsem tam strávila, ale na konci mám před sebou další obrázek na památku.    

Všechno odpuštěno. Magie toho místa mne dostala.     

Pokračování příště ... 40. den CDD, další Výročí :-)