Mykonos 5. den - ostrov Délos

Ostrov DÉLOS (Δήλος). Jedna z prvních iónských civilizací ve Středozemním moři, kde se podle legendy narodili bohyni Létó dvojčata Apollón a Artemis. Je známý zeména svými unikátními sochami mramorových lvů.  

Ve starém přístavu jsem zjistila, že na celodenní exkurzi na Délos je možné jet pouze se dvěma cestovkami - Delos Tours a Aegean Tours. Kromě tedy možnosti si pronajmout celou jachtu zhruba pro 10 osob :-). DELOS TOURS byla pro mne jasná volba. Aegean se sice vrací až v 19 hodin, což by se mi bývalo líbilo víc, ale měla v povinném programu i sousední ostrůvek Ríni (Ρίνη), kterým jsem se ale nechtěla rozptylovat. A na Délu bych delší čas nestrávila.

Jdu na autobus do včerejší Paradise zátoky. Jede akorát na čas do La Fabriky. Pak se v klidu propletu již známými bílými uličkami, po ránu příjemně osiřelými, až do přístavu. 

Vyplouvá se v 9 hodin s tím, že návrat se dal vybrat ve 13, 14 nebo 15 hodin. Cenově to bylo jedno, zpáteční jízdenka vždy (obě cestovky) á 20eur. Za sotva 30min. jedna plavba, to je teda síla! Třeba tím regulují návštěvnost… Ale já prostě bez návštěvy Délu odjet nemohu :). Navíc nebylo vtipné, že v ceně lodi nebyla vstupenka do antického areálu, což jsem se dozvěděla až na místě. Takže buď strávím celý den na špičičce před pokladnami, nebo vysázím dalších 12e. Jinak se tam nedostanu. Mají to pěkně pohlídané - kam dohlédnu jsou vlevo i vpravo břehy oplocené. K tomu cedulka, že koupání je po celém ostrově zakázáno (památková rezervace). Hmm, takže plavky nesu zbytečně... 

DÉLOS MĚ DOSTAL! Už příjezd je úchvatný. K mírně zvlněnému ostrůvku vjíždíte naproti podobnému Ríni. Bělostná loď pomalu zatáčí k malému přístavišti a najednou máte celý okrsek s vykopávkami před sebou jako na dlani. Komu to stačí, může tu zadarmo zůstat :-), ale stojí za to, se podívat dovnitř.  Dle oblíbeného hesla mé kamarádky "peníze budou, my nebudem" se stavím do fronty spolucestujících z lodi. Ke vstupence dostávám perfektně zpracovanou mapku s návrhem tří barevně vyznačených tras po areálu různé časové délky.

Ucelené antické město bylo  postaveno velmi důmyslně a nadčasově. Na kousku země "na konci světa" (vlastně na začátku!), na ostrůvku jak špendlíček uprostřed širého Egejského moře, bylo všechno: tržiště, lázně, zahrady, obytné domy, vodovod, chrámy a obětiště, jezero s pitnou vodou a poněkud stranou na vyvýšeném místě gymnasion se studentskou čtvrtí a stadionem. Dokonalá urbanistická koncepce jak podle učebnice. Pohřebišctě vybudovali na sousedním Ríni. Aha, tak proto se mi tam nechtělo... Své mrtvé tu vozili přes mořskou úžinu podobně jako přes řeku Styx, možná i s mincí pod jazykem jako pro převozníka Charóna. 

Při procházení mezi vykopávkami dumám, proč si právě toto kamenité neúrodné místo před tisíciletími Bohové, resp. Řekové zvolili za svém sídlo. Dozvím se, že čile komunikovali s Delfami (pokladnice) i Attikou (Athény); dokládají to totožná jména bohů i architektura. Znali i Egypt. Jenže dějepis nechávám jiným. Nechávám se unášet, cítím, jako bych tu s nimi žila; vidím rušná náměstí, politiky v tógách. Procházím parádní hlavní třídou lemovanou lvicemi darovanými z jiného kykladského ostrova-Naxos (Νάξος). 

Zamířím k zelené oáze - jedná se o dno bývalého jezera. Je tu dodnes stále nejvlhčeji z celého ostrova a překvapivě bohatá vegetace! Zmožená vedrem klesám do stínu jediné palmy uprostřed a vytáhnu svačinku. Jsem úplně sama. Ty tam jsou hlučná tržiště, spěchající občané i novodobí turisté.  Jen cikády neúnavně doprovází mou siestu. Zavírám oči, možná jsem i i trochu zdřímla... Náhle mě něco vyruší. Všimnu, že mezi hustou zelení mě jedna z lvic zvědavě pozoruje. Dobře, jak chceš :-). Vytahuji skicák a pokouším se tužkou zachytit její výraz. Moc se mi nedaří, zřejmě se tváře nemají brát ani kamenným lvům… 

Později, pěkně nahoře, vzdáleně od zbytku obce a velevážených občanů - Objev! Gymnasion a studentské koleje. Co tenkrát už všechno uměli a věděli. A k čemu se my pak po staletí znovu pachtíme a dopracováváme! Je toho na mě najednou trochu moc. Opouštím vykopávky a pokračuji k severnímu pobřeží. V sandálech opatrně našlapuji mezi nízkým bodláčím a ostrými kameny. Držím se vyšlapaných stezek - provázejí mě jen kozí bobky. Dýchám zhluboka slaný vzduch. Povídám si se sluníčkem, které to tady celé zažilo. Z obou stran sytě tyrkysové moře, mezi skalkami žluťoučké plážičky. 

"Ráj, nádherný ráj…" zpívám si Vangelise na celé kolo. Dovedla bych si představit tady strávit nějaký čas. Potlačím chuť ponořit se do vln. Jsem tak vychovaná, že se mi ztuha porušují jakékoli zákazy, ach jo. Ani bych nepotřebovala plavky, široko daleko nikde nikdo. Co by tu taky kdo dělal, že .-))?? Jasně, taky bych si nerada rozkmotřila Bohy...

Dojdu na severní mys. Na chvíli se natáhnu a opaluji se.  Nerada se zvedám a vracím se zpět. Z boku na mne vyjukne červený kostelíček – blížím se zpět k civilizaci. Té antické i té dnešní. Uprostřed areálu malé občerstvení. Dopíjím vodu, přesto cítím malátnost. Normálně horko snáším dobře, ale tentokrát se mě slabost ne a ne pustit. Rozhodnu se zajít vedle do muzea. Přeci jen bych se měla podívat na ty originály lvic. Většinou dovnitř nechodím, protože na to nemívám pro své kochání čas. Ale tohle je malé a třeba mě pomůže zchladit i klimatizace. Vstup je kupodivu volný, resp. v ceně vstupenky. Udělala jsem dobře! Jednoduchá a o to působivější expozice ve třech prosklených místnostech natřených blankytnou modří. Myslím, že bychom se leccos od Řeků ještě mohli učit i dnes...

Poté se již v chvatu protáhnu třetí částí okrsku se svatyněmi a zachovalými lázeňskými mozaikami. Amfiteátr mně uniká. Nevadí. Nepotřebuji dopodrobna zkoumat každý "šutr". I tak úžasný dojem z tohoto místa nevymizí.          DĚKUJI !!!  

Je po 14 hodině a shora vidím přistávat naši loď. Mávám nahoru Diovi a Athéně a opatrně slézám po vysokých vyhlazených kvádrech. Cestou mj. pozdravím Kleopatru v jejím domě. Čas je neúprosný. Před třetí procházím turnikety k přístavišti.

Pokračování příště ...  Mykonos 5. den, 2.část - zážitek !