Rafína-Porto Rafti
4. díl CDD/Athény-Korinth
45. den CDD-2. část/úterý 4. 7. 2017 - Nejdražší spaní
odjezd: asi 20:00 h trasa: 65 km nocleh: Porto Rafti, Boutique hotel Sea Sight najeto z Prahy celkem: 4390 km
Pokračování z 45. den CDD - Rafína - Porto Rafti, 1. část
Protože mám po nastartování Puntíka (rozuměj moje vozítko - fiátek Punto) kabely najet alespoň 30 km, i když už je dost pozdě a mám toho dost, řeknu si, že do Porto Rafti, mé další zastávky kam "musím", zkusím dojet. Cestou jsem ještě zajela okouknout nové athénské letiště. Zvenku architektonicky nic moc, neosobní bílé kvádry, klasika. Některé přemosťovaly silnici, což jediné vypadalo trochu neobvykle.
Pak jsem se náhodou ocitla u bývalého olympijského dostihového závodiště z r. 2004. Tam už to bylo zajímavější. Na obrovském parkovišti plno, konaly se tu právě dostihy. Šla jsem se podívat blíž. Jednoduchá, ale o to působivější dlouhá bílá budova je vyzdobená modře. Nikdo mě nezastavuje, akce zdarma pro děti i dospělé! Na terase se chystá kapela k večerní produkci. Chvíli jsem pozorovala předvádění koní na cvičné loučce, na hlavním závodišti jsem zastihla jsem vítěze dostihu s věncem :-). Puntíka po přestávce hladím, naskočil na první dobrou. Trochu mě to uklidnilo, že snad baterka už bude fungovat. Vymotala jsem se z parkoviště a cílila na východní pobřeží, k městečku Porto Rafti.
PORTO RAFTI (Πόρτο Ράφτη). To jméno jsem si dobře pamatovala, i když jsem vůbec nevěděla, kde to bylo. Uzavřená pláž mezi skalami kam se jezdilo na mořské potvory. Jedině tady se dalo pozorovat hromadné lovení a hlavně utloukání a sušení chobotnic. Nebylo to moc pěkné divadlo. A když jsem při potápění pro škeble a hvězdice objevila pod sebou chobotnici, plavala jsem horem pádem pryč. Bála jsem se, že se přisaje, omotá se mi kolem ruky nebo nohy a stáhne mě ke dnu. Naštěstí ona se bála taky; vypustila jen inkoustový dým a zmizela ve skále. Také mám v živé paměti, že jeden "strejda" (teta nebo strejda - tak jsme my děti nazývaly všechny dospělé v české komunitě s kterými jsme se stýkali v Athénách) tady usnul na madračce a moře ho neslo dál a dál, až už jsme ho skoro neviděli. To jsme měli strach všichni. Nějak se podařilo ho voláním a máváním probudit. Nechal na ní nádobíčko na lovení velkých potvor a jen tak plaval zpátky. Byl hodně unavený, ale dobře to dopadlo. Z toho mi zůstalo, že se s madračkou nesmí plavat moc daleko, kde už příboj nefunguje. Pak vás vlny mohou odnést na širé moře a nemáte šanci se sami dostat zpět! Takhle vzpomínám, když už se úplně setmělo a projíždím kolem cedule Porto Rafti…
Noc na krku a po všech těch dnešních zážitcích nutně potřebuji slušný nocleh. Z Rafíny jsem najela přes 60 km, Punťa vyzkoušený, už je nejvyšší čas. Ptám se dědků na ulici: ochotně mávnou rukou, že zpátky je to levnější. Ale všechny neony polozhasnuté, taverny zavřené. Jezdím podél moře po roztahaném městečku tam zpátky a pořád nic. Už je mi to jedno, mám toho za dnešek plný chrup. Konečně rozsvícený hotel! Zastavuji před ním na parkovišťátku u pláže. Pokoj mají, 90eur/noc. Kartičku ÚAMK nezná, sleva nepřipadá v úvahu. Odcházím, to je přeci jen trochu moc. Startuji a - NIC. Cože??! Opakovaně zase nic. Asi tu mám tedy zůstat. A zítra půjdu shánět baterku. No potěš - jsem úplně hotová.
Vracím se za ospalým recepčním, přeci si jednou mohu dopřát 4* luxus, že :-). Budu mít pěknou postel a teplou sprchu. Je asi 23 hodin a platím kartou jednu noc v dvoulůžkovém pokoji (jednolůžáky samozřejmě nemají) v Sea Boutique hotelu i se snídaní.
Pokračování příště ... 46. den CDD , Túra na Porto Rafti