Ithea - Kirra, 2. den
2. díl CDD, Janina - Athény
17. den / úterý 6. 6. 2017 - Mé první malování u moře, procházka do Ithey (Ιθαία)
nocleh: 4 noci stan, kemp Ayannis pěšky cca 10 km, autem 0 km Puntík má najeto celkem 3008 km a též odpočívá :-)
Po probuzení opět s výhledem na modrou oblohu jsem si řekla, že tu zůstanu déle, než jsem původně předpokládala (2 dny). Je tu krásně - klídek, pohoda, moře, kemp skoro prázdný, sympatický majitel a já byla po dlouhé cestě stále dost utrmácená. Opět jsem si uvědomila, jak je to svobodné a úžasné, že si to mohu ROZHODNOUT TEĎ a TADY podle toho, jak se zrovna cítím...
Zase jsem sešla pár schodů na koupačku a opalovačku k moři. Po koupeli v průzračné osvěžující vodě - musela jsem už včera jako vždy ochutnat, zda je slaná :-) - vytahuji z žebradla barvičky a kreslím co vidím před sebou: zátoku městečka Ithea. "Žebradlo" je můj další TALISMAN: plátěná taška přes rameno z hrubšího plátna s výšivkou pražského Týnského chrámu se zlatým sluncem. Je to můj nejoblíbenější návrh na motivy známého českého grafika a výtvarníka, pana Jiřího Švengsbíra. Jednu tašku jsem si vzala i pro sebe jako vzorek z kolekce Suvenýry VV, která se prodávala pro turisty v dobách naší rodinné firmy v pražských obchodech. Mé žebradlo je už celé seprané a tím i vybledlé, několikrát pospravované. Ale je mi věrné a cestuje se mnou stále. Také mám radost, že mohu takto trochu nabídnout druhým i moji krásnou zemičku :-).
"Barvičky" mají také svou historii. Je to sada kvalitních italských pastelů, které mi darovala máma, když jsme jeli o prázdninách z Řecka na dovolenou domů právě přes Itálii. Bylo mi asi 8 let, celou jsme ji během týdne procestovali od jihu k severu, abychom ji poznali. A protože nás máma učila malovat a věřila v můj talent, dostala jsem tenkrát na tu dobu poměrně drahou krabičku barev. Bohužel, jsem je nezúročila dle jejích představ. Mám je ale stále. A v dospělosti jsem je někde objevila a na každé dovolené jsem si malovala nějaký obrázek. Jsou stále krásné, i když jim je více než 50 let. Poznámka: Jestli se zadaří, bude Itálie mojí druhou Cestou do dětství (CCD2);
Sluníčko už se notně překulilo přes protější hory a konečně mohu obrázek podepsat. Jsem spokojená. Rozhodnu se, že ho pošlu jako pohlednici z CDD domů sestře.
Odpoledne jsem z sedo-ležení na pláži celá rozlámaná, takže se posbírám a vydávám se z Kirry (Κίρρα Φωκίδας) podél moře do centra Ithei. Vzala jsem si své oblíbené modré plážové šaty, klobouk a nezbytné žebradlo. Po asi 3 km mne uvítaly první vilky ověšené typickými keři růžových kvetoucích oleandrů. Jeden květ si utrhnu a vkládám do výstřihu. To mívám ve zvyku - ozdobit se květinou kterou najdu na místě. Odtud je tedy má úvodní fotka na profilu. Během CDD jsem pak mj. vystřídala všechny barvy oleandrů :-).
Toulala jsem přístavem až do večera. Opět začalo foukat a přišly velké vlny. Tlupa dětí skotačila na hrázi a vždy s výskotem utíkala před tříštící se vlnou. Zula jsem si taky sandály a brouzdala se po vyhřátých kamenných kvádrech opakovaně zalévaných z nárazové vody. Na večeři jsem si vybrala jednu řady vedlejších taveren. Už jsem měla zkušenost, že jsou na mne hlavní jídla moc velká, tak jsem požádala o malou porci. Nerudný majitel nakonec překvapivě malou porci skutečně přinesl. Gyros s oblohou byl výborný a vše stálo jen 5éček!
Cestou zpátky jsem potkala Supermarket, který byl otevřený do 22 hodin. Takže jsem si ještě nakoupila. Nebyla jsem sama; u pokladny stála na poslední chvíli slušná fronta. Venku zaslechnu malebné tóny. Táhnou se setmělou ulicí z otevřeného přízemního okna. Stojím, nedutám a poslouchám. Zřejmě zkouška nějakého chrámového sboru. Na dobrou noc mne klenuté písně vyprovázejí ještě notný kus cesty...