Athény 2. den - 4. část

Díl 3./ 7 dnů v Athénách

21. den CDD/10. 6. 2017  Rezidence Kleomenous

odchod z hostelu: 11.00 hodin                                                                   trasa: pěšky
nocleh: 2/6 nocí hostel San Remo                         celkem z Prahy najeto: 3 322 km

- pokračování z minulého dílu - 

Dostala jsem hlad. Stoupám uličkami do kopce k jedné ze dvou výrazných dominant Athén - Likavetu. Už mne přitahoval ze Syntagmy, i teď, po odpočinku v Královských zahradách, na mne jeho vrcholek neustále vykukuje mezi domy. Vypadá blízko. "Dobře, vždyť už jdu k Tobě :-)".  

Míjím otevřené prázdné bistro. Vybírám supersuvlák s hranolkami v pitě za 2,50 eur - obměny tradičních řeckých pokrmů jsou jak vidím nekonečné - a konzumuji až při chůzi. Byl vynikající a je toho tolik, že ho skoro nemohu dojíst...

Ještě si olizuji mastné prsty, když mě na úbočí mého cíle zastaví MODERNÍ BYTOVÝ DŮM. Kolmo k ulici na mne seshora zírá něco jako "Kaplického oko" ze známé pražské nepostavené "Chobotnice". Okolo slunolamová betonová fasáda. Zjevení! To nemůžu jen tak minout. Opatrně vystupuji po schodech do zvýšeného parteru. Přede mnou se otevře nečekaně prostorný zrcadlový zastřešený vestibul. Uprostřed se vine výrazná čistě bílá cesta ke vchodu do domu. Bílá, protože plastová. Na jejích obou stranách se měkce zvedají designové tvarované lavičky. Vlevo i vpravo dále temná vodní plocha. Mělké bazénky vydlážděné černým mramorem se odrážejí v obrovských zrcadlech po celé stěně za nimi. Ocitla jsem se v úplně jiném světě. A moje červcené šaty se v zrcadlech takéž odrážejí ještě nekolikrát :-)). Pááááni, tak to je PECKA!!!  Přede mnou plně prosklená stěna do oblouku, dvoukřídlé dveře jsou otevřeny. Opatrně se přiblížím, nerada bych spustila nějaký alarm. Vítají mě jen červené a bílé stylizované postavy a další moderní artefakty. Zvědavost se mnou cloumá, ale dál si už netroufám. Udělám jen pár rychlých záběrů - co kdyby se za mou ty dveře zavřely?? Zavřela je za chvilku uklízečka, která si je jen nechala na chvíli otevřené. Měla jsem štestí. Když skončila svou práci, nevzrušeně odešla pryč. 

Ještě se chvíli kochám vodními hladinami, zrcadlením a zkoumám detaily průčelí. V průhledu nad oválnými lodžiemi se cosi modře vlní. Zespodu koukám do bazénu na střeše! Myslím, že fotky nemohou dojem ze stavby nahradit, alespoň jsem se ale pokusila...

Překvapivé setkání tesně pod suchými serpentinami k Likavetu mě nadchlo. Tím spíš, že jsem v Athénách, kde moderní architelturu člověk nečeká. Na opěrné zdi u chodníku se vyjímá pyšný název One Kleomenous a autoři viz: design development www.OMNIVIEW.COM.