SENJ (HR) - BLATO na Cetině (HR)

Díl 1. - Cesta tam

7. den/sobota 27. 5. 2017, Vinnetou.             426 km

odjezd: 8.00 h

nocleh: stan, vodácké tábořiště na Cetině                            Celkem najeto: 1023 km

Probouzím se před pátou s východem slunce. Nemohu se z okénka nabažit výhledu na moře a ostrovy naproti, které paprsky stále víc a víc olizují. V závětří za autem vařím čaj, lehce dospávám a brzy se vydám na další trasu. Podél vody to jede pěkně. Celé pobřeží stojí za jednu velkou fotku! Hádám ostrovy, které jsme proplouvali se Silvou na Kololodi. V tuto dobu už jsou turnusy Geotouru v plném proudu. Poctivě jim s Helákem máváme; přivírám ho opatrně do okna, aby se mohl taky kochat :-).

Před ZADAREM se snažím vyhnout dálnici. Šlo to ztuha, ale stálo to za to: nad Jasenicí (pro mne "Jesenice" - to jsem moc daleko nedojela :-)) zřejmě objevuji filmový Nuggettsil. Vrcholek, kam šel Inčučuna s Vinnetouem a Nšoči pro zlato! Na řece ZRMANJE (též prý řeka Apačů) jsem pak ohromena širokým vodopádem a raftařskými centry. V KISTANJE mne "přitluče" k zemi moderní kostel. Je otevřeno, díky! Po poněkud klikaté cestě se vracím jižně  od Zadaru zpět na pobřežní silnici.

Za SPLITEM jedu kus od moře, není proč zastavovat. A do města se mi nechtělo, taky jsem tu už byla. V OMIŠI se již rozhlížím po noclehu. Jen jsem se dostala do odpolední zácpy. Zkouším ji objet krátkým tunelem vedle širokého kanálu vedoucího kolmo z vnitrozemí od hor do moře. Vynořila jsem se (a úplně sama) v romantickém údolí řeky CETINJI. Hned se mi vybavil raftařský zážitek na konci jedné dovolené s Geotourem. Doufám, že někde u vody najdu kousek místa na přespání. Bylo ještě dost času, tak jsem uhnula mrknout se do hor. Ty vlastně lemují celé poměrně úzké chorvatské pobřeží od severu k jihu a já do nich ještě nevjela. A přitom si pamatuji, jak mne před časem nad Makarskou překvapila rezervace Bikovo... Puntík i já jsme se v serpentýnách pěkně zapotili. Na špici vesnička, kostel, malé parkoviště. Jasný signál ke krátkému odpočinku. Hned vedle jsem objevila úžasný terasovitý hřbitov! Cestou necestou jsme pak pomalu sjížděli zase dolů. Když jsme v pořádku dokroužili k řece, Puntíka jsem za tu zajížďku odprosila.

Jenže na spaní stále nic. Další odbočku, TU UŽ ZKUSÍM. Vjela jsem do ní na poslední chvíli. Kousek asfaltky - na konci tábořiště jak vystřižené! Říčka cukruje s kačenkami přes kameny jakoby se nechumelilo a nikde nikdo. Sláva! Na nízké zelené travičce stavím Punťu a před ním kupoli stanu otočenou vchodem k vodě.