Skiňa 1. den - 1 měsíc na CDD !

4. díl CDD/Athény-Korinth

32. den CDD/středa 21. 6. 2017                     Oslava na pláži

odjezd:  -                                                                                                                             trasa: pěší           nocleh: stan, kemp Ramnous 2/7                                                   najeto celkem z Prahy: 4273 km

Pokračování z minulého dne ... 31. den CDD Amygdalia - Skiňa (Schinias)

DNES 1. VÝROČÍ CDD ! Přesně před měsícem, 21. května, jsem vyjela z Prahy. A jsem na Skině, nejkrásnější pláži Řecka, co si pamatuju. Nemohlo to vyjít líp :)).

Vstávám v 11 hodin. Dopřeju si dlouhou parádní sprchu - užívám si to. Po snídaňo-obědě se vydávám po "naší" pláži podél moře doleva. Je středa, skoro žádní lidé. Je nádherně. Vlny se  jedna za druhou neúnavně bíle zabalují do písku. Rozlévají se do šířky a vracejí se zpátky do moře. Stopy mých bosých nohou voda za mnou líně vymývá a zahlazuje do mokrých písčitých plat. Asi 500m od kempu hromada dětí s loděmi; vypadá to na nějaké soustředění. Zhruba po 2 kilometrech dojdu na konec pláže k typickému dlouhému výběžku do moře. Dobře ho znám i z dědových a máminých obrazů. Obrovské parkoviště, dvě taverny, jinak se tu zaplať pánbu nic nezměnilo. Mé obavy z přílišné komerčnosti a vyplenění stromů na úkor asfaltu byly zbytečné. DĚKUJI :-). Naopak, vymezili tu chráněnou oblast! Otáčím, vracím se zpátky bohatým piniovým hájem, který v uctivé vzdálenosti celou pláž lemuje. Bořím nohy do jemňounkého vyhřátého písku. Nikde jinde jsem takovýto písek  a v takovém množství nezažila. Kolikrát jsme tu se simkou zapadli. Vždycky nám foukal do očí, do jídla, do šatů, prostě všude. Což samozřejmě příjemné nebylo, od břehu válo velmi často.  Když větřík zesílil, zahalovali jsme se do osušek, máma nasadila svůj oblíbený slamák a piknikový kufřík za námi dětmi opakovaně zavírala. Těžko se hledaly větší kameny, abychom zatížili deky.  Tátovi v plátěném skládacím křesílku střídavě s větrem obracel plachtu novin nebo jak nás vyhazuje z ramenou do vody. Kličkovaly jsme mezi pokroucenými kmeny, hráli karty a řádily s ostatními českými dětmi... Nikam nespěchám. Procházím mezi křovinami a vzpomínám. Někdy jsme pod nimi nacházeli zde volně žijící želvičky. To bylo radosti. Čaply jsme je za krunýř a běželi se pochlubit rodičům. Jednou jsme si jednu také odvezli a udělali jí domeček z krabice na balkoně. Vystlali jsme ho suchou trávou a krmili jí salátem. Bohužel se asi po 14 dnech nějak obrátila na záda a než jsme přišli a pomohli jí, tak nevydržela. Nikdy jsme si pak už žádnou želvu domů nevzali. Stejně jako před více než 50 lety tu jsou "poházená" auta těch, kteří chtějí svého miláčka mít co nejblíže k moři. I když si musejí dávat pozor, kola se do hlubokého písku ráda zahrabávají. Je sem sice nyní již zákaz vjezdu, ale Řekové toho tradičně moc nedbají.  Tady, ve stínu mezi kmeny a zelenými keři, si rozloží sezení, osušky, zapichují slunečníky či plážové stany, a oddávají se desítky let podobnému odpočinku. Koupání a potápění, pinkání a opalování. Později odpoledne přibývá lidí, z Athén je to sem necelou hodinku. Dnes se tu samozřejmě běhá a provozují i novodobé aktivity. Ale tradiční zahrabávání do písku nebo bábovičky a kyblíčky s dětmi nepodléhá módě. Nejradši jsem měla  hloubení rybníčků na okraji vln, které každá další vlna naplnila anebo naopak vymyla a stavění krápníkové hradů. To bylo moje! Jsem dojatá. Ani nemůžu jít dál. Sedám na dunu a je mi zase nějakých 5 let. Zahrabu nohy, pozoruji cvrkot a nekonečný modrý obzor, který se pouze světlejšími tóny nenápadně proměňuje v oblohu.

Zavřu oči; moře šustí, skoro nefouká. Lehnu si na záda a pozoruji sluníčko skrz dlouhé jehlice borovic. Moje oblíbená hra. Když se probudím, je zase rok 2017... 

Pomalu se zvedám a pokračuji hájem dál. Hledám mámin a dědův motiv, abych si ho sem také mohla přijít namalovat. Pec na chleba, kterou mám pověšenou na stěně, už bohužel nenacházím. Propletu se křivolakými cestičkami až k silnici. Vykoukne na mne minimarket s tavernou a dávám si výtečný pozdní suvlákový oběd. Oslavuji, tak si ještě přidám dárek. Vybrala jsem si nafukovací matraci. Ty jsem měla vždycky ráda a auto ji uveze. Kromě koupání ji užiju i ve stanu na spaní, karimatka je čím dál tvrdší :-). Večer "madračku" už v kempu křtím mořskou vodou. Po koupání jsem si oblékla slavnostnější šaty, vzala klobouk a krásný a pohodový den zakončuji frappé kávou s výhledem na moře v luxusním rattanovém koutku kempové taverny. Opět obdivuji drobnou kreativitu Řeků: účtenku mi přinesli sepnutou velkým dřevěným kolíčkem, aby příp. neuletěla. 

Pokračování příště ... 33. den CDD - Skiňa 2. den