Skiňa 4. den - Pronásledovatel

4. díl CDD/Athény-Korinth

35. den CDD/sobota 24. 6. 2017                     Svatá Lamienka

odjezd:  -                                                                                                                                      trasa: pěší nocleh: stan, kemp Ramnous 5/7                                                     najeto z Prahy celkem: 4298 km

Pokračování z minulého dne... 34. den CDD - Skiňa 3. den

SVATÁ LAMIENKA. Na nafouknuté nové matraci se spí dobře. Proč mě to nenapadlo dřív? Dnešní den si užiju. Opalovačka, válení na pláži. KONEČNĚ, TO JSEM SI PŘÁLA!! Matraci beru s sebou. Už z ní neskáču po hlavě do vln, jako tenkrát, ale průhledným okýnkem pozoruji mořské dno. Po několika dnech to jdu zkusit do vody i se spálenou nohou. Však ji sůl vypálí a bude. Zacvičím si, vydám se kousek po břehu až k doku, kde se právě opravuje loď Myra - zdravím neteřinku :-)!

Odpolko opouštím kemp. Kukuřičné klasy ševelí a jdu, kam mě nohy nesou. Sluníčko praží. Připojuje se ke mně snědý cyklista. Zkusí navázat konverzaci. Když neuspěl, jede dál. A hele. Slezl z kola a ve stínu na mě čeká. Utrhne kvítek a podává mi ho. Zastrčím ho za tričko vedle svého a on mi pomalu, mlčky ukazuje, ať jdu za ním. Vrtím hlavou, že z toho nic nebude, a on ať se nebojím, zda znám ten "monastir". Ok, tak na monastir jdu. Byl to ještě kus cesty. Vždycky popojel a počkal na mě. Náhle se pod palmami otevřel výhled na iónský sloup a už jsem doma. Všude na orientačních tabulích se nabízel. Netušila jsem, že je tak blízko, že se k němu dá dojít z kempu pěšky. Sedli jsme si na schod malého kostelíka pod ním. Ukazoval mi,  že je zasvěcen svaté Lamii - soška se skláněla nad námi ve štítu. Byl to mladý kluk, kolo opřel o zídku. Bylo mi do breku dojetím z celé té situace. Nikde nikdo, Řecko, slunce a já tu sedím pod modrou oblohou před dalším řeckým sloupem s úplně neznámým mladíkem. Chtěla bych tu být s někým jiným. Zkoušel mě utěšit; hrála jsem si se svojí i jeho kytičkou. Asi by si přál více, ale stačilo. Naznačila jsem mu, že by vše jen zkazil. Nebyla jsem si jistá, co udělá. Pochopil, tiše se rozloučil, a odjel. 

Byla jsem už rozhozená, jestli nebude zase někde čekat, a chvátala do civilizace. Kluk se naštěstí už neobjevil. Jenže jsem zabloudila mezi poli a háji. Cesta zmizela. Uklidňovala jsem se a prosila svatou Lamii, ať mi ukáže kam jít. Dala jsem si směr: tam bude silnice. Klopýtala jsem zapadajícím sluníčkem přes kameny a ostré křoviny. Plot! Bude tam díra. Byla.          DÍKY, LAMIENKO, našla jsi mi cestičku zpět! 

Pokračování příště... Skiňa 5. den