Skiňa 5. den - Malování

Pokračování ze Skiňa 5. den - Kde vylovila Štěpánka Hilgertová zlato? 

Mířím k moři. Mám totiž ještě jeden svůj cíl. Mezi dunami a zelení, na místě, které jsem si vyhlédla už v úterý, nalézám kousek soukromí. Totiž motiv, který tu před cca 55 lety malovali máma a děda. Pokroucené kmeny, písek, sytě modré moře. Příští dvě hodiny jsou jenom moje a okolní cvrkot nevnímám. Vodovky a sešit mám s sebou v batůžku. Rozkládám je na "Mirčinu" sluníčkovou dečku. Chvíli jen tak sedím a vpíjím se do zářícího sluníčka skrz dlouhé jehlice pinií.  

Po očku pozoruji netknutý obzor, přede mnou pravidelné šumění bílé pěny, které se mísí s jemným pískem, a pak už jen neúnavné vrzání cikád, které nás vždycky tak obtěžovalo... Máma, Ing. Arch. Jara Hedbávná, vlastním jménem Nováková, byla talentovaná malířka. Její otec, můj děda, Jaromír Novák, profesor matematiky a kreslení na gymnáziu v Ústí nad Labem (později léta řídícím tamtéž), ji k malování vedl. Zručný kreslíř a oblastní malíř. Měli jsme vždycky doma plné stěny i sklepy obrazů i od celé široké rodiny. Mám po nich od obou pěkný obrázek z této pláže; nevadí, jestli to nebylo přesně odtud. Nejsem tak zručná, ale pokouším se nanášet barvy tak, jak to cítím. Míchám vodu s odstíny, štětec táhnu téměř poslepu. Naťukávám jehličky, vymačkávám tubu s bílou. Větřík mi nafoukává písek na mokré stránky a přilepuje se. Nechávám ho tam - jednou máma malovala bouři a písek na obraze ponechala schválně. Bylo to o to víc dramatické.

Můj výsledek je něco jako ve škole, ale to není důležité. Jsem nadšená, že jsem si to tak vymyslela a v klidu prožila. Nikdo mě nerušil.

Na závěr naberu na památku písek pro sebe a sestru i s kousky rákosí, kamínky a mušličkami, aby si ho i ona mohla zopakovat. Vracím se při měsíčku a mávám z druhé strany než z Athén nahoru na Pendelík, odkud jsem na Marathonskou zátoku koukala před 14 dny :).  

Pokračování 37. den CDD - Skiňa 6. den...