Sounion

4. díl CDD/Athény-Korinth

48. den CDD / pátek  7. 7. 2017 - Poseidonův chrám  

odjezd:  12:30 hod                                                                                                                                                           trasa:   83km  nocleh: Athény, hostel San Remo - podruhé                                                                          najeto z  Prahy celkem: 4547 km 

Pokračování z 47. den CDD - Kemp Bakchus

Spala jsem jako dudek. Opouštím kemp Bakchus jen nerada. Sympatický majitel dokonce uznává kartičku CC a platím mu po slevě 33,30eur za 2 noci, perfekt. Na cestu mi ještě věnoval kempingovou mapu Řecka, já jemu pohlednici Prahy :).

SUNION (Sounion-Σούνιο). Za mala povinný rodinný výlet se všemi návštěvami, protože je to památka na dosah Athén. Dnes tam MUSÍM - fakt jsem tam nebyla asi 55 let! Nejjižnější místo Attiky, známý mys obklopený sytou modří nahoře i dole. Na vršku se vypínají zbytky Poseidonova chrámu, boha moře. Byl ke mně vlídný. Vstupné 8éček mě mile překvapilo. Moderní, ale nenápadné budovy s pokladnami, toaletami, suvenýry a občerstvením. Od nich se všude se klikatí do kopečka vydlážděné pohodlné chodníčky, ale trošku fyzičky to chce. Potěší mě přřehledný orientační systém se zastaveními a mapkami na všech důležitých památných místech. Dlužno dodat, že jak je všude uvedeno, tenhle vzorný areál byl vybudován díky financím z Evropské unie. 

Ve stínu snad jediného cypřišku těsně pod typickým chrámem vytahuji z baťůžku nezbytné pastely. Vzpomenu podobně nedávno na Akropol i Delfy, kde ovšem na Řecko dost neobvykle v červnu slušně lilo. Tady paří slunce na obloze bez mráčku. Turisty okolo nevnímám a nořím se díky mohutným kamenným blokům před sebou, o kterých jsme se učili i ve škole, do dávné historie a snažím se je zachytit na kartičku velikosti pohlednice, nařezanou ještě  mým dědou, oblastním malířem.  Rozhodla jsem se, že jestli se mi obrázek jen trochu povede, pošlu vnučce Káje k blízkému svátku to mohutné sloupoví pnoucí se do nebe. Vyťukávám barvičkou poslední, do zlatova zabarvené kamení, když cítím za sebou čísi pohled. Francouzský profesor mi ukazuje svoji právě dokončenou kresbu. Kolorovat prý bude až doma. Připomněl mi dědu: ten si také často na místě motiv pouze připravil a dokončoval později. WOW! Milé setkání. Vsuvka: Až doma, po návratu z CDD, jsem s překvapením zjistila, že mám zarámovaný dědův akvarel mysu Sunion hned u vchodu do ložnice. Úplně totožný s momentkou, kterou náhodou fotím z posledního ohybu silnice na odjezdu, když se s chrámem loučím. Dědo, zdravím Tě nahoru!

Po pobřeží kvačím na severozápad, opět k hlavnámu městu Řecka, Athénám. Brzy projíždím dnes přeplněné rekreační Vouliagmeni. Zamávám vpravo nahoru "mému" křížku, kam jsem se před nedávnem vyškrábala a taky si malovala. Někde tady seděla kdysi na šutru i máma a zůstal nám po ní akvarel "Zadní Vouliagmeni". Plochý hřbet Himetusu na východním okraji hlavního města odkud jsme pouštívali draky, mě k sobě bohužel nepustil. 

V hostelu San Remo mě přivítali srdečně jako starou známou a měli pro mě volnou postel i bez rezervace.   

Pokračování příště ...